znamenává skrzě andělovo řečenie: Bude veliký přěd hospodinem. Toťe ten svatý Jan, krstitel boží, jenžto vláščie svatosti dar třetí od svaté trojicě přijal. Kto jest kdy byl u bříšku své matky ducha svatého pln a prvé svat, než sě narodil? Ižádný než Maria, Jeremiáš a svatý Jan, krstitel boží.
Tu j’ svú svatost svatý Jan slavně u bříšku své matky ukázal, když sě svému spasiteli poradoval. Proňežto inhed řekla svatá Alžběta, matka jeho, světiej králevně, jakžto svatý Lukáš evanjelista píše: Jakž brzo pozvučal hlas pozdravenie tvého u mojí uší, poradovalo sě děťátko radostivě u mém bříšku.
Tu praví Maximus biskup: Ó, přěsčastné i duostojné tuto dvú matkú utkánie. Aj toť všemohúcieho boha matka navščěvuje matky svého věrného sluhy, svatého Jana. Ó, přěblažené milé matky, tú dvú přěsvatú děťátkú pěstúně, netáhle sta sě uzřěvše přituliti, až to děťátko, svatý Jan, ješče jsa u materniem bříšku zavřěn, spasiteli svému promluvením vítanie dáti nemoha, ale duchem proročským poradovav jemus sě poklonil. Tu také praví svatý Bernart: Nenie to div, ež sě pohnul, poradoval ten mládenček u materniem bříšku, tak sě bliz přichýliv k svému spasiteli v tu dobu, když sě tě miléj matcě, Maria a svatá Alžběta, přitulista. Toťe ten svatý Jan, jemužto sě svatá trojicě v jednu hodinu zěvila, buoh otec v hlasu, syn boží v člověčství a duch svatý v holubiej tváři. Toťe ten svatý Jan, krstitel boží, jehožto matka božie narozenie, jakžto svatý Bernart praví, v domu u svaté Elžběty dočakavši, najprvé to děťátko s země vzdvihši, s služebnú pokorú povivši, světie Elžbětě přidala. Neb tak praví svatý Bernart: Ne za málo sobě toho kto počítaj, by matka božie něčím světiej Elžbětě neposlúžila, když jest tak dlúho v jejie domu bydliti ráčila.
