K němužto ona vecě: Viz, aby toho nečinil, však při sobě tělo mého spasitele jmáš a jsi v kněžském dóstojenství. To řekši, nábožně tělo svaté z jeho rukú přijala a svatého opata poprosivši, aby sě k niej tudiež na léto vrátil, opět přěs Jordán po vodách chodieci, na púšč opět zašla a svatý opat do kláštera sě vrátil.
A když na léto svatý Zozima opět na též miesto, kdež s ní mluvil, sě vrátil, nalezl ji, ana skončala, i počě inhed vzdychajě plakati tak sobě na mysli a řka: Bylo by mi s právem to svaté tělo pochovati, ale boji sě, snad by jí to líbo nebylo. Netáhl toho pomysliti, tak uzřě list v jejie hlavách ležiece, na němžto bieše takto psáno: Otče svatý, Zozima, věz to, ež jsem v takýto den skončala, proto pochovaj mé tělo a za mě hospodina popros. A po tom času, jakž bylo na listě psáno, svatý opat poznal, ež jakž jest brzo tělo buožie přijala, tak inhed na púšč sě vrátivši skončala. Zatiem, když nejměl čím rovu vykopati, uzřěl, ano jeden lev k němu jako pitomý jde, k němužto inhed opat svatý vecě: Lve, přikázala mně tato svatá žena, abych jejie svaté tělo pochoval. A já jsem stár a nejmám čím rovu vykopati, ale ty vykopaj. Tehda lev inhed nohama vykopal a svatý opat to svaté tělo pochovav, do kláštera sě vrátil. Amen.
Život svatého Ambrozie biskupa tuto sě píše
Svatý Ambrozius byl rodu znamenitého, jehožto otci také Ambrož řekli. A byl jest ciesařóv úředník a súdcě v římském městě. A když jeden čas svatý Ambrozius
