Tehda té noci přěd jejie skončením, sediec okolo nie, všickny zesnuly. A v tu dobu sě veliký vietr vztrhl a vše světlo zhasil. Tu svatá Marta veliké množstvie diáblóv uzřěvši, počě sě bohu snažně modliti a řkúc: Bože, otče mój, mój milý hosti, sebrali sú sě ke mně moji nepřietelé, aby mě sehltili. A držie přěde mnú všě mé nedostatky napsány, co sem kdy učinila. Proňežto proši tvé svaté milosti, nevzdaluj sě ode mne, rač mi mocný spomocník býti. A jakž tu modlitvu dospěla, tak uzřěla u vidění, ano k niej jde jejie sestra, Maria Magdaléna, diržiec v rukú pochodni a všěcka světla zhaslá jí zažiehajíc. Tu sě počěsta svými jmény vzývati a v túž hodinu Jezus Kristus k nim vstúpil a takto k niej promluvil: Poď ke mně, má milá hospodyni, tu kdež sem já, tu ty se mnú na věky budeš. Tys mě do svého domu přijímala a já tě v svuoj v nebeský přiebytek přijmu a všěcky, ješto kdy jmě tvé vzývati budú, milostivě uslyším. Po maléj hodině jejie sě skončenie přiblížilo, kázala sě ven vynésti, aby mohla k nebesóm ležieci hlédati. Tu, jakž žádala, na zemi, popelem posuvše, položena, přěd sobú svatý kříž držěti kázala i jala sě bohu modliti a řkúci: Hosti mój drahý Jezukriste, rač mne, své chudé služebnicě, strážě býti a jakež si ráčil někda u mém domu hostinsky odpočívati, takež mi juž rač v svém věčném přiebytku hospodu dáti. V tu hodinu kázala přěd sobú pašiji o božiem umučení, jížto svatý Lukáš píše, čísti. A když toho slova dočitú, ješto spasitel na kříži pně řekl otče, v tvoji rucě porúčěji duch mój, tak inhed svatá Marta duši pustila.
Nazajtřie
