[291]číslo strany rukopisuvám z toho neřekli! Protož nepřišli ste vy do Ejipta kupovat obilé, ale slyševše o tak drahém koflíku, přišli ste, abyšte jej ukradli! Protož, nešťastní mužie, vraťte se ku pánu našemu a jemu odpoviete z toho účinku zlodějského vašeho!“

Slyšéce to bratřie Jozefovi, báli sú se bázní, že se vrátiti mají k Jozefovi. Judáš řekl úředníku: „Pane, mnohými řečmi potkal si nás bezprávně! Odstup to od nás, pane, toto nešlechetenstvie, neb sme toho neučinili, zloději ani lotři ani zrádce nejsme! Myť pomníme od vás, že ste nám mnoho dobrého činili: do hospody smy vámi uvedeni byli, jedli a pili sme a řádně ctěni rozličnými krměmi. Skrze boha nebe i země pravíme, že smy toho neučinili. Břemena, uzly a pytle naše, které nesemy, rozvěžte a přehledajte! Bude li v čiem břemeni ten koflík, buď ten v tvé moci vězněm!“ Úředník krotieše řeči Judy[ad]Judy] Judu, zpomínaje, co jest Jozef, pán jeho, o Judovi pravil jemu. Judáš snažně prosieše úředníka, aby přehledáni byli jich svazkové.

A když první uzel byl přehledán a potom jiných všech a potom naposledy pošli ku pytli Benjaminovu. A dřéve než sú jej rozvázali, úředník lstivě počal se styděti a postupovati od pytle jako nechtě ho přehledati. Ale bratřie jiní nutkáchu jej, aby jej vždy přehledal. I řekl jest úředník: „Vy zajisté jste spravedliví o tomto skutku!“ A když jeden pytel přehledán Benjaminóv bieše a nic nenalezli, chtieše úředník pryč odjeti, ale že ještě jeden pytel zóstáváše, i řekli sú bratřie k úředníku: „Buď přehledán ještě i druhý pytel Benjaminóv!“ A úředník rozvázal pytel a ruku vnitř vstrčil i vyňal z pytle koflík, jejž tam byl sám vložil. I zasmál se, z kumštu hlavú viklaje, a koflík nahoru vzdvihl.

A když sú to bratřie věděli[58]~M „viděli“, jako umrlí stáli, opustivše ruce. A oči jich velikým strachem jako zašlé biechu a usta velikým zapálením