[285]číslo strany rukopisunenie a menší s otcem ostal v zemi kanánské.‘ Kterýžto řekl jest k nám: ‚Tak zkusím, že pokojni jste: bratra vašeho jednoho necháte u mne a pokrmy čeledi vašie potřebné vezměte a jděte pryč domóv. A bratra vašeho najmenšieho přiveďte ke mně, abych viděl, že nejste špehéři, a toho, který jest u vězení, vysvobodíte. A potom kupovati budete, což koli chcete, odpuštěnie máte.‘ “

A když sú to pověděli, obilé vysuli sú a každý nalezl jest své penieze svázané v pytli. A strašliv sa otec Jákob, řekl jest: „Bez synóv učinili ste mě! Jozefa nenie a Simeon v uokovách a Benjamina chcete vzéti s sebú pryč! Na mě toto všecko zlé spadlo jest.“ Jemužto odpověděl Ruben: „Dva má syny zabí, ačť nepřivedu tobě jeho zase! Daj mi jeho v ruku mú a jáť tobě jeho zase vrátím!“ Tehdy on vece: „Nestúpí syn mój s vámi! Bratr jeho umřel jest a on sám ostal jest. Ač by se co jemu protivného stalo v zemi, do které se béřete, uvedete šediny mé až do pekla!“

Opět[z]Opět] piet[47]vynecháno místo na iniciálu, která zůstala neprovedena hlad náramně všicku zemi núzéše. A ztrávivše pokrm, jenž biechu z Ejipta přinesli, i řekl jest Jákob synóm svým: „Vraťte se a kupte nám aspoň maličko krmi.“ Odpověděl Juda: „Přikázal nám muž ten pod svědectvím přísahy, řka: ‚Neuzříte tváři mé, leč bratra vašeho najmladšého přivedete s sebú!‘ Protož ač chceš jeho poslati s námi, pójdemy spolu a kúpímy tobě potřeby. A pakli nechceš, tehdyť nepójdemy, neb muž ten, jakožť sme častokrát pravili, přikázal nám, řka: ‚Neuzříte tváři mé bez bratra vašeho najmenšieho!‘ “ I řekl jim Izrahel: „Na mú ste to učinili biedu, že ste pověděli jemu, že máte jiného bratra!“ Oni odpověděli sú: „Tázal jest nás pořád člověk ten našeho rodu, ačť by otec živ byl a mámy li kterého bratra ještě. A my odpověděli smy jemu pořádně, jakož on se tázal. A zdali smy my věděli, by nám řekl ‚Přiveďte