[259]číslo strany rukopisua pošli jednoho z anjeluov tvých, ať by mě vyprostil z tohoto zámutku velikého, v kterémž já sem nynie. A nedopusť mě v této šachtě umřéti v biedě, hladu a žízni a v kúsaní ještěruov! Slituj se hospodine nad šedinami otce mého Jákoba a přijmi prosby jeho za mě prosícého, neboť mi nenie jiný bóh kromě tebe, hospodine! Ty si buoh nebe i země i moře i všech věcí, kteréž v nich sú. Ó ty pane Bože stvořil si všechny tyto věci mocí svú divnú. Ty jsi zprostil Izáka z té oběti mocí divnú svú od smrti. Ty jsi vyňal otce mého z rukú bratra jeho Ezau. A již, hospodine, skrze milosrdenstvie tvé zbav mě, Jozefa, od smrti této ohavné!“

A když sú otešli synové dievky od čisterny, povstal jest Ruben a přistúpil k čisterně. Slyšal jest Jozefa plačícieho a modléce se. A hnuta jsú střeva jeho velikým milosrdenstvím k němu. I řekl jest Ruben k Jozefovi: „Ó bratře mój Jozefe, buď pokoren a v tomto zámutku tvém sám sobě smrti nečiň, neboť já doufám milosti božie, že vytáhnu tě z miesta tohoto a pošli[4]~M shodně tě k otci tvému. Přetrp maličko, ažť se bratřé tvoji odženú dále na jiná pastviště!“

I řekl jest Jozef: „By tomu bóh chtěl, aby se to stalo! Ó bratře mój Ruben, synu Jakubóv a přételi života mého, prosím tebe a zaklínám tě skrze boha živého, neoddaluj se ote mne a smrtí mú nebuď pilen pro pravú pravdu, jíž jsi povinen Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi!“

I bral se jest Ruben k bratřím svým i řekl Judovi bratru svému tajně: „Buď pilen a hlédaj, ať nižádný neuškodí Jozefovi, a jáť puojdu a pohledám dobré pastvy, ať tam s stády bratřé naši poženú se.“ Ale toto mysléše Ruben, aby když tu bratří nebude, vysvobodil Jozefa a otci jeho aby vrátil. A Ruben obrátiv se k bratřím svým, i řekl jim: „Juda ostane miesto mne mezi