zvláštie a pravá vládykám, že podlé úkolóv dřevních povolijí páni berně.
Berčí také v tom hřešie, že ač úkoly berú rovně, ale zámazné berú těžce, jako této berně pro branibúrskú zemi pátý a druhdy čtvrtý groš brali zámaznému jako úkola a písařóm zvláště. To sem psal o berčích, donidž sem nevěděl tak velikého jich zlosynstva; ale této berně to sem vzvěděl, ješto j’ mne nikdy nepotýkalo jindy, že berú berčí po jedněch knihách, sami sobě učinivše, na sprostných vyhrožijíc viece, nežli jich jest úkol pravý, a ukáží ty knihy, řkúc: „Hlédaj, čti sám, žeť jest tolik úkola tvého. Co mluvíš protiv knihám?“ A sami sobě napsavše knihy ty, aby takú lstí mohli sobě přidřieti; a s jiných knih královi vydadie počet, ješto j’ na nich úkol pravý. I vzeklnú sprostní lidé krále, že j’ těžší berni než jindy kázal bráti, a král o tom niče nevie! To li j’ pravda a viera berčích, tak královi jako i zemanóm chudým a sprostným, že na nich vydrú viece, než jim kázáno, a toho královi nedadie? Protoť ciesaře nemenují, že ne ciesařovým, ale královým jmenem béře berni. Tak mi sě zle berně líbí, že neviem co o ní řka; neb čím kde další pravda, tiem dalejí buoh.
Pokrčemné tiem jest zlé, když kto chtě užitek toho jmieti, rád vidí, aby lidé leželi v krčmě aneb jhráli, neb jměli leckakýs ryk, netbajíc na buoh. Ale že pro krčmy bývají svády, móž pán s nich bráti plat, aby pro pokoj mohl na to chovati lidi.
Ktož pak židy jmají, chtie li je křesťansky jmieti a křesťansky jich užívati, ti vězte, že jsú židé vězni Římského ciesaře křesťanského a v pravdě ijeden jich nemóž jmieti, jen s jeho volí. A tak mají je jmieti, aby s nimi nehodovali, nezvali jich k sobě, ani sě myli s nimi, ani v nemoci lékařstvie od nich brali. A také nemají jim úřadu mezi křesťany poručiti, aby nevládli nikdy křesťany. Ano dievek, dojek i jiné čeledi v domu svém židé nejmají křesťanské jmieti. Neb ktož jsú v jich čeledi kteréž kolivěk sluhy, jmají na ně kněžie
