pán v tom buď sám při sobě a hlédaj snažně polepšenie zlých anebo jich zlosti ukrácenie pro pokoj dobrých.
Pomoci skrovné pán móž od svých poddaných potřebovati v některé potřeby mimo určené své platy; ale ne tak nemúdře, by jemu pomoc byla a jiným záhuba, jako když by pro obecné dobré měl kterú práci s nákladem nésti, jiež by bez své záhuby snésti nemohl, aneb když by zahynul, pravú válku nesa, aneb kdyby dobývaje přiezni, ješto by sě i jeho poddaným hoditi mohla, učinil který náklad. Ale kdyby projhrál neb jinak nemúdře pro svú hrdost propýchal a ztratil aneb zašel v dluhy, viece, než jest podobno dobývaje, zlá by byla omluva pomoci bráti na své chudině; nemáť ijeden táhnúti přes moc.
Berně pak slóve zde v Čechách obecná pomoc královi. Té jsú byli najprv páni dobrým úmyslem pro obecné dobré povolili, a v pravdě v tak pilnú potřebu královu k zemskému dobrému správně jie mají povoliti. Ale jakýž já vizi nepořád v ní, nemohu řéci, by bez hřiechu byla velikého, tak královi jako i pánóm i také berčím i vládykám. Strach mě za krále, že přieliš často ji béře, a snad viece chtě skúpiti země okolnie svým dětem, než pro obecné dobré. A snadno li jest jedné zemi skúpiti tolik jiných zemí? páni pak hřešie v berni, pochlebujíc a nechtiec rozhněvati krále pravdú; ale, jakož sem řekl, pochlebujíc králi, nestojie protiv zlému obecnému. A často rádi jsú jí, aby svých lidí užili pod omluvú, jako by nemohli vzieti pomoci na svých lidech v potřebu pilnú, když by přišla. Ale což neslušie, po tom se zlá člověčie mysl viece zžedí. A v tom nejsú bez viny i vládyky, když málem odbudúc berně, mnoho vezmú na svých lidech královým jmenem. Mohli by za ztravu a za práci jezdiec o tom užiti něco, ale ne přieliš. A byla li by potřeba taká, i nevylyhuje králem, mohl by pomoc vzieti na svých lidech. Bych pak řekl: „Mají hřiech z krále, pravdy jemu na berni nepovědúc.“ Zdá mi sě, že by větší hřiech byl z lidí, neb beze všie milosti ji berú, tak ve zlých dědinách jako v dobrých. A zdá mi se, že to jest omluva
