miesto sebe má jiného, jenž móž nésti jeho práci.
Mýta také berú páni někdy správně a druhdy zle. Správné mýto jest, když jest kniežetem té země ustaveno pro některú potřebu pilnú, jako aby cěst střiehli, kupcóm činiec pokoj, aneb mosty dělali, cěsty opravovali; ale jakž by ta potřeba minula, tak by i mýto minúti jmělo. Avšak ktož chová na to lidi, kdyby byla potřeba, aby střiehl cěst, ten i v pokoj móž bráti mýto od kupcóv; neb móž sě to nahoditi, že to, co j’ dávno bráno, mýto v pokoji, bude v nepokoj v jednu chvíli naloženo. Ale ktož od kněží a od svobodných panoší a vládyk berú mýto, křívěť je berú podlé práva duchovnieho; zlý obyčej nemáť omluvy, aniť jmá obyčej slúti, ale má slúti zrušenie pravdy. A vězte to, páni, ješto svobodné vladyčstvo robiti přezříte aneb kněží, budete li kdy porobeni, toť bude pomsta toho hřiechu. Neb jen ti, ktož kupečsky těžie peněz, povinni jsú platiti mýto.
O tržném též. Když musí pán neb jeho rychtář nakládati, chovaje lidi, aby mohl v trhu činiti pokoj a pravdu, móž bráti tržné jako i mýto.
Též ungelty pán v svém městě pro obecné dobré s povolením obce aneb starších a múdřejších móž uložiti bez hřiecha, ale jakž v tom učiní jim křivdu, dlužen jim jest navrátiti.
Když pak svého zisku hledá pán viece než obce své a obtieží ji kterým zámyslem, jako někteří stavějí pánvy své a bránie lidem, aby v jiném nevařili, aby jim s toho plat šel. Jest li plat skrovný, že se to hodí lidem, nehyzdím toho, když jest obec k tomu povolila bez přinuzenie, dobrovolně; ale jest li zádav obci, nechválím toho.
Viny také berú páni někdy s hřiechem a někdy s hřiechem odpúštějí. S hřiechem berú, když proto vezmú, že ke vzetí lakomstvo nutí, aneb zvláští hněv někaký bezprávný; a s hřiechem některdy odpúštějí vinu, když netbají lidí svých pokojiti, aneb chtiec slúti dobří, i odpustie zlému, a ten potom viece bude škoditi dobrým. Zlé jest bez pomsty nechati zlého a také zlé lakomě vzieti. Protož každý
