svatá Maří Magdalena, neb svatý Augustin, neb svatý Pavel neobrátie, odsúzenie vezmú s těmi diábly, ješto jsú svú milostí převrácenú vypadli z toho kóru najvyššieho.
Zákonníkóm
Druhým pak, ješto písmo mají, zákonníkóm, neb se ti ovšem mohú připodobnati k tomu kóru najvyššiemu, jenž seraphincizojazyčný text slóve, běch řekl v těch knihách, ješto sem byl dřéve napsal, jen tolik: „Boha dle, držte se písma, pomniec, že písmem máte súzeni býti; každý viz, pod kterú j’ řehulú ustaven jeho zákon, tu drž, jakžť svědčí; nemni, byť kto mohl, vejda v řehulu a poddada se jí, i zrušiti ji, onať nad ním, ale ne on nad ní má panovati.“ I bylož by dosti řečeno múdrým. Ale že ne všichni zákonníci mohú mieti písmo; jsú konvrši, jsú jeptišky některé, ješto neumějí latíně; pakli čtú, ale nerozumějí: pro ty zdálo j’ se jednomu dobrému druhu hodné, abych tiem během, jakož sem obykl, také napsal něco zákonníkóm, zdali by kdy které slovce bylo komu užitečno; aneb otci a matery aby věděli, nač své dietky mají strojiti do zákonóv.
I vzpomenul sem, chtě o zákoniech pomluviti, ono žalostné slovo Jeremiášovo, kdyžto ubohý kmet srdečným pláčem plakáše zbořenie jeruzalémského, ale viece mienieše duchovnieho Jeruzaléma zbořenie, nežli těch zdí. I plakáše a řka mezi jinú řečí: „Í, kak jest potuchlo zlato, proměnila j’ se výborná barva; kamenie svatyně to j’ i sem i tam rozptýleno po uliciech!“ I móžem dobře stav zákonničí k zlatu přirovnati. Neb jakož zlato jest najdražšie věc a najčistšie z těch všech věcí, ješto z země móžem dobyti, a čistie se ohněm, takéž stav zákonní jest v duostojenství nade vše stavy; neb najvětších šlechetností jest příčina, podlé všeho svého zpořiezenie, každému, ktož by chtěl rád k bohu bez zkalenie od tohoto světa hubeného a pracného. Zákoni jsú pravý chládek a otdechnutie tomu, ktož se chce skrýti před pálením žádostí světských; i koráb, v němž móž člověk, nezmoče se hořkými vodami, přejíti moře tohoto světa. Také svatý Augustin přirovnává zákony k těm lodem,
