se dráždil, a tak by spieše k nečistotě povolil sobě, řka: „Však sem neslíbil, nejsem dlužen.“
Protož to vše, což sem řekl, tuto znamenajíc pilně, i dobré jest, i zlé zalíbiti; neustavičnému člověku jest zlé, nesplní li; neb, jakož sem řekl, když jest zlé lúditi lidmi křivými sliby, horšieť jest lúditi bohem; ale dobrým lidem a ustavičným velmě jest dobrá věc takový slib, a jest zvláštie věc služby božie. A protož dobré jest panenskú čistotu vážiti draze každému a chovati jie pilně, ač jest kto i neslíbil jie věč držeti, ani myslí ostati v ní, zdali by potom se rozmyslil; a lépe jest, ktož umyslil jest sobě ostati při ní, kakž kolivěk mohl by ten úmysl proměniti; ale zalíbiti jest najlepšie věc. Avšakž pro rozličný rozbroj člověčie mysli nerazi brzo toho slibu zalibovati a kvapně; ale najprv znamenajíc své obyčeje. Neb jsú mnozí obyčeji, s nimiž nelze na dlúze čistotě býti, aneb velmě nesnadno, tak pannám jako vdovám. Ano když do kláštera vejde panna, má do roka rozmysl; i vlasy uřežíc, ještě móž ven do stvrzenie. Protož, kteráž panna myslí sobě, že chce čistotu svú svému bohu zachovati; než všie věci slíbí, dobré jí jest od kvasóv s lidmi světskými častých pustiti, od tancóv ovšem, od přímluvek dvorských s kakýmis klásky, od žádosti rúcha přieliš krojem lepým, od klizenie pilného svých vlasóv; nie uřež je, a znamenaj do sebe, chce li toho světského obyčeje věč netbati, tehdy zalib chutně, do božie úfajíc pomoci; když toto přemóžeš, také s pomocí boží, chceš li, móžeš i čistotu svú zachovati. Ale jakž chceš tancovati, v rúše choditi krojem lepým, pilně mysl přiložéc k tomu, a vlasóvť se nechce ustřihnúti, aneb ustřihnúc, opět je chceš odchovati, a dvorských přímluvek a kláskóv neostaneš, a vzhlédanie kakéhos po oku, a kakés přiezni zvláštie a ochotenstvie s výtečnými lidmi světskými; nikakežť nerazi čistoty panenské zalíbiti; nebť nesnadno s tiem móž čistota tráti na dlúze, aniž by veď ta čistota byla vzácna bohu, kteráž by proň nebyla zvláštie.
