svatého den ve jmě, kteréhož jest založen jeho kostel, a den posvěcenie. A pak svatého Marka a svatého Luky, svatého Řehoře, svatého Ambrože, Jeronýma a Augustina do mši přikázáno jest světiti. Pakli pro kterú věc potřebnú příhodný káže farář světiti jmenem biskupovým, jako bývá, když prosící jezdie s listy biskupovými, také slušie světiti a jíti k kostelu.
Jest pak sedm úhlavních hřiechóv, a někteří jim řiekají smrtelní; ale donidž sě v své plnosti nerozmohú v mysli až do povolenie s rozumem, nevždy jsú smrtelni. Jako ne každá pýcha jest smrtelna, aneb smilstvo, neb s ženú svú v manželstvu nenie smilstvo vždy smrtelné; aneb prvé pohnutie mysli bez povolenie úmyslem, pýcha, hněv, závist nenie smrtelné; a tak i o jiném. Ale proto slovú úhlavní, že všichni hřieši od nich pocházejí, tak smrtelní jako i všední; a kterýž se koli hřiech stane, vždy j’ pro některú věc z těchto sedmi, a pocházie z jedné aspoň, nenie li z viece. Neb což kto zlého učiní, to j’ aneb pychem a hrdostí učinil protiv bohu neb svému družci, aneb závistí, aneb hněvem, aneb tesklivú leností, aneb lakomstvem, aneb lakotú, aneb smilstvem. Aniž jest která věc hřiech, nepocházie li z některé věci z těchto. Pýcha jest, ktož sám své povýšenie miluje nepořádně. A čtverem činem móž býti člověk pyšen protiv bohu a protiv bližním svým. Jedniem, když kto, že něco dobrého, ješto jmá, leč jest tělesné, leč duchovnie, má za to, by to sám od sebe jměl. Druhým, že ač za to jmá, že má od boha; ale zdá se jěmu, by toho zaslúžil, ale by ne darem božím to jměl. Třetím, když to, ješto jmá, jest menšie věc, než to, ješto jiný jmá, avšak to své váží nad ono cizie. Čtvrtým, když by téhož daru jinému nepřál, chtě nadeň tiem býti. Z pýchy pak zvláště pocházie neposlušenstvie, chlúba, licoměrstvo, svárové, zastaránie ve zlém, a leckakých dvorností nových vymyšlenie, tak v krojích rúcha, jako v tancích skokóv nových, a což kolivěk takového. Závist ta j’ inhed ku pýše hotova; neb nechce pýcha ráda
