družci, to j’ hřiech smrtelný. Jakož svatý Jan praví: „Ktož nebydlí v milosti, bydlí v smrti.“ A protož, ktož z úmysla přestúpí božie kázanie, ukázal jest, že j’ v něm pohasla božie milost; a tehdy milost pohasne k bližniemu, když nenávidí jeho, a učiní jemu něco, ješto j’ bóh zapověděl činiti družci.
Prvé přikázanie božie jest, jej samého mieti za bóh. Ale že jsem dřéve psal o nich, nebudu tuto druhé toho psáti; chce li kto, tam, ješto sem čeledi učinil pomluvu, móž o nich čísti. Než o třetiem přikázaní, ješto j’ kázal buoh světiti neděli, to řku k dřévniemu, že j’ kostel i jiné svátky světiti ustavil; a kdybychom nedrželi kostelnieho přikázanie, hřiech bychom smrtelný z netbánie na kostelní zápověd měli. I jest pražského kostela zápověd při svátciech takáto, a tak ve všech Čechách mají kněžie svátky zapoviedati, a ktož by jich neposlúchal, má sě toho zpoviedati: Najprvé, hody našeho Jezukrista, jeho narozenie, obřezánie, křštěnie a vzkřiešenie, s těma dvěma dnoma, točíš s pondělím a s úterým; a ten pátek po próvodě také jest již kázáno světiti toho kopie a té koruny čest, jímž jest hospodin za ny trpěl; a vstúpenie jeho; a den svatého ducha, opěte s těma dvěma dnoma po neděli; a den těla božieho; a hody svatého kříže nalezenie a povýšenie; a každú neděli z rok do roka. A čtver hod svaté královny, úvod, to j’ na hromnice, zvěstovánie, narozenie jejie, a do nebes vzetie. A den svatých andělóv, ješto řiekáme svatého Michala. A den narozenie svatého Jana Křstitele; a každý den apoštolský v rok jednú; a pakli dvú bude spolu, proto jen ten den jeden. A z mučenníkóv svatého Štěpána, svatého Víta, svatého Vavřince, svatého Václava, svatých pět bratróv; o svatém Zigmundu nevědě ještě zacelo, než slušie poslúchati faráře. A z zpovědníkóv svatého Martina, svatého Mikulauše, svatého Prokopa. A pak svaté Mařie Magdaleny, svaté Ludmily, svaté Kateřiny, svaté Margarety, a den všech svatých. A každý farář má své osadě kázati světiti toho
