kupci jest hřiech smrtelný, a oklamati; a kto by mohl bez toho kupčiti? Opět pravie, by to hřiech byl, býti takéž živu, jakož jsú jiní, v tancích, v krčmách, v kostkách, milujíc se pro dobrú mysl; však ktož jest s vlky, musí vlčsky výti. Nebudeš li činiti jako jiní, nebude na tě ijeden tbáti. Donidžs v světě, bydl světsky; a když budeš mnichem, tehdy teprv buď jako mnich.“ A tak tú prvú lstí svedú lidi, aby knězi nevěřili, když pravdu káží, a často řkú: „Však kněžie též činie.“ A tak pro zlý obyčej mnoho velikých hřiechóv lidé netbají, obecně hřešiec, ješto však pro ně těžké muky trpěti budú ještě, ač se rozmysléc, počnú se káti dřéve, než umrú; pakli nebudú jich, zde ještě jsúc, chtieti ostati, ale věčně musejí za ně trpěti, věčně súc boha odlúčeni; a nic to jim nebude užitečno, ač s těmi u pekle budú, s nimiž jsú hřešili; nie hoře jim bude, že zvláště budú se proto mrzeti, že jeden pro druhého tolik hoře došel u pekle, a ztratil sobě nebeské bydlo.
Druhá lest diáblova jest, jíž hřiešné těší, že dá jim na mysl: „Cos ty hřešil, toť nenie mnoho; velím viece jiní hřešie, onenno viece má sbožie nepravého, onenno jest cizoložník, ale ty toho se střežeš; což jinak zle činíš, totě menšie věc.“ Střez se té lsti, dosti v svém hoři budeš mieti, budeš li ztracen pro svój hřiech, byť najmenší byl; nebudeš z toho nic utěšen, ač Jidáš byl horší tebe, ale tvé hoře najvětšieť se bude zdáti.
Třetie lest jeho, že dá na mysl: „Buoh často a mnohokrát dobře učinil tobě, tutě jest stvořil, tutě také pro tě umřel; takéť nedá ztracenu býti.“ To jest pravda, mnoho dobrého buoh učinil tobě, ale rozmysl se, vděčen lis toho? Vší li snažností jemu slúžíš, a hledáš li, kak by činil jeho vóli? Pakli toho nejsi pilen, z nevděčenstvie potká tě zlé.
Čtvrtá lest, žeť die na mysli: „Žádnému neslušie zúfati, ač i zle činí.“ To j’ také pravda, ale ne tak, jakžť črt miení. Neb onť miení, točíš: „Čiň, což chceš, jen nezúfaj.“ To jest křivda; neb přieliš ten má naději, ktož úfá, by hřiech čině mohl spasen býti. A tak, když kto hřiecha neostana,
