[77v]číslo strany rukopisudobré. A to nebývá od lidí rozumných, aniž toho činie lidé rozumnie a smyslní než lidé nerozumnie a ještoť jsú mysli vrtké. Toť jsú též učinili Židé, jenž byli na púšči, když byli poddáni v sirobu; miesto té siroby krmil je Buoh chlebem nebeským, totížto mannú, však toho vděčni nebyli, než vždy reptali a odmlúvali túžiece po své zemi, v niežto maso s cibulí a s porem a s česnkem sediece nad hrnci jedli, takže což bylo dobrého, to sú hyzdili, a což bylo mrzuté a zlé, to sú oni chválili a po tom vždy túžili.

Ty, Tkadlečku, právě též činíš: v sobě sám vždy repceš a toho zevnitř tajiti nemuožeš než neuměje toho reptánie, jenž je máš na srdci, jinak přikryti, nábožnú svú řečie přikryti chceš to, ať by lidé mněli, byť se tobě stala křivda, neb někakú pokornú zevnitřnie a kakúsi postavú tichú se ukazuješ a k Dobrému, jakoť by píle bylo, voláš žádaje tělestné a minuté věci, a jsa obdařen dobrým smyslem a rozumem tiem, že věděti muožeš, že tiem paniem slúžíš a pro něžto chceš zbýti toho dobrého, jenž proti té marnosti jest veliký rozdiel. Chválíš česnek, chválíš cibuli, chválíš por smrdutý, a mannú, nebeským darem, zhrdáš, jenž v sobě má všech jiných krmí vuoni rozkošnú. Ej, ne[78r]číslo strany rukopisuslušieť to na múdrého, neslušíť to na rozumného takáž řeč! Styď se asa toho dobrého mudrce, jemuž jmě Pytagoras; tenť praví: „Múdrý člověk, tenť nešetří Bohu se líbiti řečí pěknú než skutky dobrými.“ Ej, žeť tě pohan má přemluviti rozumem a zvlášče tiem, ješto k Bohu příslušie, an viery nevídal!

Buď to pak, žeť by bylo píle k Bohu volati kterú řečí – jehožto nevíme, oč voláš, leč o tu a pro svú tu jistú, ješto s ji sobě zvolil za utěšenú jako Židé cibuli a česnek, ješče by uslyšen nebyl v své prosbě tak brzo, jakož sám by[fe]by] bych chtěl aneb mněl. Nebť jest učený člověk, svatý Augustin, proti tobě a řka: „Ty člověče, ješto se Bohu modlíš, věz zacelo a bez pochybenie to měj ode mne! Ač v své modlitbě co tělestného anebo co světského žádáš aneb co marného prosíš, uslyšen nebudeš. Ač pak co podobného prosíš od Boha a žádáš s pravú věrú, ne inhed tě Buoh uslyší[ff]uslyší] vſlyſſie druhdy k tvé prosbě. Sámť on skrze proroka Jeremiáše praví a řka: „Lid muoj obrátil ke mně zadnie stranu, a ne tvář, a v času protivném volá ke mně[fg]mně] mie řka: Pane, povstaň a sprosť nás!“ Ale strach nás zajisté, Tkadlečku, byť těm nebylo řečeno, jakož bylo řečeno oněmno nemúdrým pěti pannám: „Zajisté neviemť vás.“ Neb týž svatý Augustin praví,