[79v]číslo strany rukopisujeho; než z úřadu našeho, jenž jest nám poručen, v němžto se každému živému dáti mámy znáti, tiem kusem tobě se dámy znáti a ohlásiti chcem. A již slyš!

Myť sme posel božie ruky, ke všem protivným kusóm brzký jednatel. My sme bič ohbitý a huolka a kyjík všeho stvoření Stvořitele. My sme senosečec tupú a pilkovatú kosú všech luk, všech trávníkú, tak zavadlých jakožto mladistvých. Naše poselstvie, již je dějem, nikda darmo nenie. Myť sme bičík, jehož švih prudce mrščie a po něm velmi svědí, jehož žádného časem nemineme. Myť sme ta huolka, ještoť se nikda o žádného nepřerazí, o žádného se nikda neohne ani se zlámá, avšak žádný se jie ujistiti nemuož; kto se jí podepře, žádnému shola za nic neslibujem. Myť sme ten senosečec, jehožto kosa jest pilkovaná sem i tam, avšak se nikdy více neztupí, ni kamenem tvrdé mysli, ani hrudú měkkú dobré[fj]dobré] dobrze řeči, ni pískem mnoho smysluov, ni kořením trávním mnoho chytrostí. Myť sme rataj a zahradník rozličných[fk]rozličných] a rozlicznych ščepuov a mistr všech řemesl všech lidí; jedny v druhé jednámy, jedny z druhých přesazujem. Myť činíme, jako ty, Tkadlečku, činíš. Naše brdo ke všem lidem jest připraveno; všechno, což jest na světě, to my svú mo[80r]číslo strany rukopisucí snošujem a zuosnujem, žádných podstat nepotřebujem, nic se na tenkú přízen netiežem, nic se na barvy neptámy: tak nám bielá jako černá, tak nám černá jako blankytná, tak nám zelená jako šerá, tak nám žlutá jako plavá; nic sobě i lidí jedné barvy jako druhé nevážímy. Anebo což se znamenají jich okrášlení? Když je[fl]je] ſme mocí svého protivenstvie sečem, tuť my nic neminem, nač se oddáme. Tuť fiola své moci před námi neskryje svú rozkošnú barvú všie ustavičnosti. Tuť lilium krású[fm]krású] kraſye svú a bělostí před námi neuteče svú dobrú nadějí. Tu ruože červená svú šarlatnú barvú v hořící milosti nám se neopne, tuť dětelík, ni břečtan, ni chvojka, ni barvínek, jenž jest všie počaté milosti vuodce, nám se neskryje. Tuť ruože polská svú brunátnú barvú všeho tajemstvie utéci se nás nemuož. Tuť vymyšlená a kradená barva šerá z mnohých složená svú vysokú myslí nad se nám se nevyzdvihuje. Tuť blankytný charpený neboli čakankový květ svú zlú nadějí nebli svú dokonalostí nám se neprotiví. Tuť také pléška svú miezhú, svú žlutú barvú, jenž na haně vydána jest, proti nám nezíšče.

Hleď a znamenaj, Tkadlečku: Římené, velicí a mú[80v]číslo strany rukopisudří