[61v]číslo strany rukopisurozumy, i činíce dětinsky a jako hovadsky, vstúpiv prostřed města na najvýš i volal: „Poďte sem, lidé, poďte sem!“ A když se sebrali, tehdy on umlkl a nic jiného neřekl. Když to několikrát učinil, otázali jeho, proč by volal a co by chtěl; odpověděl a řka: „Jáť jsem volal lidi, ale ne vy; neb byšte byli lidé, činili byšte podlé svého rozumu lidsky, ale poněvadž rozumu nepožíváte, nejste lidé, ale hovada.“ A poněvadž jesti to mluvil Ipokras těm lidem, milý Tkadlečku, by ty tu v ty[dh]ty] dy časy byl s svými těmito marnými řečmi, tak liť by tě byl mienil Ipokras? Takť se nám zdá, že také. Nech sebe, styď se, však s člověk a muž! Protož pomni, že s muž, čiň podlé mužského smysla mužsky a viece nežli obecný člověk, pomni, že s viece nežli obecný muž! Neb máš smysl dvój: přirozený jeden, obecný druhý. A máš srdce mužské. Nečiň jako Elena, ona krásná žena, kněžna řecká, když byla unesena, že pláčem svým hlavu svú, tvář i oči i ruce i vešken život svuoj umyla. Téť jest div nebyl, neb jest to byla žena úmyslu měkkého, a k tomu, Neščestie veliké, sme jie protivenstvie byli učinili a puotky veliké sme jí byli zvedli, že pro ni samu to veliké město Troje bylo zkaženo a zrušeno tak, že pro ni bylo zbito a zahynulo dvaačtyřidceti tisícuov rytířuov pasovaných kromě králóv a knížat a jiných obecných dobrých lidí jezdilých, jenž podlé světského obyčeje dobři slúli.

Než snad ty díš, že [s]text doplněný editorem obklíčen pokušením, jakožto jest