[60v]číslo strany rukopisunemnějí, by blúdili, a tak že jsúc v bludě mnějí, by stáli na dobré cestě, a to nenie pro jiné, jedno že sobě tolik úfají, že svým rozumem všeho dojíti chtie, jehož jest psáno jinde: Súdu božieho žádný neví jistě.“ Slyš, o týchž mluví a praví sám tvuoj Stvořitel skrze Ezechiáše v třinádztém rozdielu a řka: „Ve, totížto běda prorokóm nemúdrým, totížto těm všem, kteřížto následují svému duchu, totížto rozumu, a v tom nic nevidí. Jakto liška v chrasti, tak ti lidé blúdie rozumem svým.“ Dále hned praví týž prorok: „Lidé, totíž pravie: Pokoj, pokoj máme, ano jeho nenie.“

Mlč, Tkadlečku, a neúfaj sobě tolik, by mněl, že nám právě přimlúváš, anebo by mněl, že máš oč mluviti. Když prositi budeš, ješče bez posmievanie to řéci chcem: By ty tomu rozuměl, žeť se tobě tak dobře a více než dobře stalo, mohl by byl radějí ten pláč a to lkánie, ješto je činíš a činil s, k Bohu obrátiti a jemu pilně a snažně z toho děkovati a z Davidem prorokem řéci: „Pane! I co neb čím já tobě oddám za to všeckno, co s ty mi dal?“ Prořéci Augustina v jeho knihách, ještoť píše k Aureoliovi a řka: „Cožkoli činíme dobrého na póžitek, ze všeho toho najlepšie dobré jest od Boha vzácnu býti jeho darú, jeho milosti, jíž jesti nás obdařil rozličně.“ Čti proroka Izaiáše, tu nalezneš psáno, že jest řekl Hospodin k Ezechiášovi: „Slyšal sem modlitbu tvú a viděl sem pláč a slzy tvé a vděčnost tvú; hleď, chciť přidati nad tvé přirozené[df]přirozené] przirozenie