ta[66v]číslo strany rukopisukýchžto[du]takýchžto] kakychzto milostí nebli opět jiných k těm podobné nic tobě k této milosti nezáleží[dv]nezáleží] nezalezie, nebť by tobě o těch bylo mnoho praviti, ano i sic jsú jiné věci, ješto je člověk miluje: druhého pro pěknost, druhdy pro dobrotu, druhdy pro jeho vieru, druhdy pro jeho počestnost a někdy pro nětco jiného, jak se komu líbí. A ty všechny milosti neslovú milost pravá než láska kaká s, jenž pocházie z rozličných příčin, jakož s již ot nás slyšel, o nichž bychom tobě mnohem viece pravili, z nichžto by vždy seznati mohl, milost li jsi měl k svéj téj, o niž tolik baješ, čili lásku lidem k libosti.

Byl li s pak na ni laskav milostí vnitřní, jenž jest tajná milost přezvěděl, i slove milost tajná, takéť jest ta rozlična. Jednať jest, ješto pocházie od přirození a rozličně. Neb jakož každý člověk od svého přirozenie ze čtyř komplexí jedné jest najvíc poddán, tak také každý člověk podlé té komplexí miluje neb mnoho neb málo, jakož jej jeho komplexí a jeho přirození k tomu vede. Neb jsú jedni lidé, ještoť jsú komplexie a přirozenie horkého a mokrého nebli vlhkého; brzo v milost upadnú a brzo na lidi jsú laskavi a horlivě lidi milují, a po přirození horkosti dlúho u milosti trvají a dlúho se v nie kochají; a ti lidé slovú sangvinci. Druhdy sú přirození suchého a horkého; a ti lidé po přirození[dw]přirození] przirozenie suchosti znenáhla a nebrzo a ne s velikú horlivostí u milost