člo[56v]číslo strany rukopisuvěka ku protivenství popúzie, z něhožto někdy člověk i v zúfalství upadne a vnikne. Ano to Písmo učených lidí praví: „Rytíř na poli proti nepříteli a člověk proti ďáblu vítěžství ukázati má.“ O témž vítězství tobě také lépe poví Petr v své kanonice v pátém rozdíle a řka: „Protivník nepřítel náš.“

Hleď již a znamenaj, proč mlčeti máš! To protivenstvie, ješto o něm teď s námi tak mluvíš, toť jest již shledáno, od kohoť jest anebo proč a kterak je přijeti máš. A potom mlč a nemni, bychom to sami sebú jednali. Neb všakť, kakžť[ct]kakžť] kazt jest koli se stalo od nás, skrze li koho nebli proč, však kakžť jest koli, jižť sme tobě to dřieve nejednú pravili a ješčeť to pravíme, že to, což sme učinili – a právě nad tebú a cele jest nám to velmi divno, že sám sobě nerozumíš – žeť se jest dobře stalo a jistě lépe nežli dobře. Mohl by dobře vesel býti, slyše již tyto vypověděné řeči a protivenství. Milý, slýchal li s kdy onono rozpravenie, jehož vieme, kde s je čítal, že všechny věci, ješto se člověku přiházejí, nikdy nemohú tak zlé samy v sobě býti, žeť sú vždy k něčemu dobré, buď to zlé kterakéžkoli zlé, nebli zlé od Boha pro hříchy přepuščené nebli od Neščestie zjednané nebli od člověka potkané. Ba, milý Tkadlče! Žaluješ a voláš na ny a pravíš, žeť sme tě od tvé všie útěchy zbavili. Ej, dobrý, černý Tkadlče! Ej, soběmúdrý žáčku, chytráčku! Ba, poslechni a slyš a pomni, zdáliť se, by ty tomu lépe rozuměl, měl by dobře a rozumně z čeho Bohu