[60r]číslo strany rukopisubyla na nie a tvé pevné utěšenie bylo jest při nie? Ej, Tkadlečku, ej, dobrý Tkadlče, mlč a nekvěl o to! Nenieť oč, nenieť proč, nenieť zač, nenie proč pro jisté, nenieť oč sobě těžko činiti, nenieť co pevného, jehožto sami viemy, že nejsi tak hlúp, že by sobě tak těžko na mysli a na srdci činil, jakož usty mluvíš. Než snad tobě muožem řéci, jakožť jest bylo řečeno Pavlovi, kdy mnoho o Bohu rozprávěl. Bylo jemu řečeno od protivníkuov jeho: „Šavle! Listy tvé psané a knihy tvé, tyť tě zbuzují k zabylství a bujny tě činie v rozpravení[dc]rozpravení] rozprawenie neznámé řeči.“ Tkadlečku! Poněvadž jest to bylo řečeno Pavlovi, jenž o Bohu pravil, mnoho lépe to tobě řéci muožem, i tak jest, že to, což jednáš, což voláš, to nečiníš z téj horlivéj milosti ani z téj upřémnosti[dd]upřémnosti] vpmnoſti, jakož činíš z množstvie rozumu a z množství knieh tvých, jenž takúto řečí ukázati se chceš, že mnoho mluviti umíš, že mnoho rozumíš, že dobrý smysl máš. Než radať jest naše a jistěť to radíme: Neúfaj sobě mnoho, neúfaj v své písmo, neúfaj v to, že dobře klektati a ščebetati umíš! Čti Řehoře svatého vašeho, cožť die o takýchto, ješto sobě úfajíce, že sú sebú jisti, i mluví proti jiným; praví tak: „Jsú někteří lidé, ješto sobě toliko podlé svého rozumu a podlé smysla a podlé svého rozeznánie toliko úfají, že někdy ne podlé viery a podlé zákona ustaveného od Boha živi býti chtie, jakožto podlé rozumu jedno a podlé duovodu svého smysla; a ti často podlé rozumu a ne podlé ustaveného zákona z cesty[de]z cesty] ſſczeſtie pravé daleko poblúdie tak, že