[62v]číslo strany rukopisupřišel ku pohřebi plakat jiej. Jakob, stařec dobrý, slyšav, že zvěř snědla syna jeho Jozefa, mnohé časy přebýval[dk]přebýval] brzebywal v smutku a v pláči. Jozef tak s bratřie svými a se všemi staršími z čeledi faraonovy otce svého mrtva nesúce k městišči tomu Adab přes Jordán, přišedše tam a otce pochovavše, sedm dní s pláčem a s žalostí čas ten skonali. Slyš dále! Joziáš král když byl umřel, zjeveno a zpraveno jest, že Juda[dl]Juda] Iud a Jeruzalem plakali sú, a nad ten pláč plakal jest král Ameron, a tak velice plakal, že, když se komu v téj kteréj zemi potom plakati událo, že měli již mezi sebú lidé příslovie řkúce: „Pláče s pravú věrú jako který Ameron.“ Slýchal s také o mnoho rytířských lidech, jenž súce mužie bujní, silní, rekovní, i ženy druhé, jenž rečice slúly, plakali. Ale ti všickni měli toho dobrú a podobnú a počestnú příčinu, a čeho plakali, toho jsú želeli, ale s podobnú řečí a příčinú. Ty příčiny ješče žádné nemáš, proč by túžil, milosti světskú ni milost duchovní, ni srdečnú, přirozenú, ni milost vnitřní srdečného vzdychání. By ty pak túžil, jakož pravíš, že túžíš, pláčem svým sobě nic nezjednáš, jedno žeť tvuoj nepřítel, ač kterého máš, tenť se tvéj protivnéj příhodě smíti bude a nám z toho děkovati bude, že jest toho kdy dočekal, žeť se jest s tebú ta tvá tobě milá rozešla a ty s ní. A netoliko byť sám se tomu v sobě radoval, ale i dáleť o tobě praviti a rozvolávati bude, ač jest takýžto, ješto snad