krot[4r]číslo strany rukopisuké řeči přivedl! A býval li s kde při panských anebo při kniežetských[e]kniežetských] kniežetſky dvořiech, tu, kdež rozumní lidé [jsú]text doplněný editorem, mají tebe všechna tvá kniežata čest a tvoji páni, že s se všie poctivé a opatrné řeči přivedl na jich dvořiech. Již móžeš dobře v jich radách bývati, když múdřejších na světě nebude. A zdali nevieš, ale věz, žeť praví Šalomún a řka: „Člověk, ješto jest lehké a mnohé řeči, spieše bude u bláznovství nežli u múdrosti poznán.“

Avšak ty, kto jsi, zjev se nám a jmenuj se nám pro ty příčiny, jakož sme již pověděli, proč tvé řeči státi chcem, tě tak seznajíc, snad k tvému skřeku a k tvé žalosti, jakož pravíš, byť se od nás stala, odpovieme, pro nižto ty nám tak hrubě, tak hanebně a nestydlivě přimlúváš, jehož smy toho od dávné chvíle neslyšeli a takým náramným řečem jako odvykli. Avšak sme mnohým vysokého řádu lidem, mnohým múdrým, mnohým sličným, mnohým bujným, mnohým mocným, mnohojezdilým mnoho žalosti, mnoho tesknosti, mnoho protivenství učinili, pro něžto se jest mnohým a rozličným lidem mnoho zlého a mnoho žalosti stalo, avšak sme neměli toliko řečí protivných ani toliko haněnie, jakož nynie od tebe máme a slyšíme. A vždy nevieme, proč to činíš, jakoť by velmi píle bylo a jakoť by núze byla a tě k tomu žalost připúzela a tě k tomu jako bezděky nutila. Neb tvé volánie jest hrubé, tvá žalost jest nestydlivá, tvoje žaloba jest bez rýmóv, pro něžto my znamenámy, že úfaje v to, že ty rýmóv v své žalobě nekladeš, řečí svých přestati nechceš.

Takť sme se již mlčením k tobě zdrželi, že pak již toho tajiti nechcem,