První čas jest dětinstvo; v tom času člověk pokrmu tělesného mateřina požívá; z toho s již odchován a vychován. Druhý čas jest ten, v němžto člověk v kázen lidskú jest poddán k navedení a k naučení, co má činiti a co má nechati; tomu s se již přivedl, ač toho požívati chceš, však vždy zvieš, co jest zlé k duši a co dobré k spasení a co dobré k ctnostem a co zlé k necti. V třetiem času člověk jest poddán Stvořiteli svému, a v tom aby seznal, co jest ustanovito od Boha člověku učiniti a co nechati, a co jest přikázanie božie a co přikázanie lidské; a v tom s ty podlé jiných rozumných lidí již zjevně zavolán a povolán. V čtvrtém času člověk má býti obránce a vódce a zpravitel jiných lidí, jenž ještě jsú nedošli těchto stavóv, a v nich zpraviti a naučiti jiné, co jest ctné, co jest dobré; co jest nectné, co hanebné, odvésti. V tom s ty také již svobodně, když chceš. V pátém času býti mají lidé dokonalí v svém stavě a přebývající podlé vysazenie a podlé ustavenie jiných řádu, buďto v stavě duchovniem neb světském; v tom s také již nalezen podlé tvých let a podlé tvého rozumu, ač jeho požívati chceš, jehožto z práva učiniti máš. V šestém času jsú lidé zavoláni a zjednáni od života k smrti, od bytie v nebytie; a toho se všemi na každý den čakáš a čakati máš i čakaje dokonati musíš obyčej přirozený.

Ještě nad ty časy tobě pověděti chcem krátké tři časy, jenž tobě povědúce to, i dámeť na vóli činiti tobě dobře neb zle. První čas jest mladost; v téj si ty již. V té člověk má mysliti a se opatřiti, co činiti v mužnosti a při čem ostati móže a čím živ býti po