v svých sedmých knihách Metafyziky a řka, že všechny věci, jenž sú na světě při člověku, tyť jsú neboli od přirozenie, nebli návodem a naučením aneb příhodú. Když to pak býti má pravda, jakož o nie vždy mluvíš, že jest byla těch jistých dobrých obyčejóv a zvláště nad ty dobré obyčeje byla dobra, ty li s ji tak v těch dobrých obyčejích nalezl a ji v těch zastal skutečně a shledal, čili s ji k těm ctnostem a k těm dobrým obyčejóm kterak navedl a přivedl naučením aneb svú řečí některú náhodú dobru učinil? Slyš! Dobru li s ji nalezl? Ej, ej, Tkadlečku, ej, dobrý Tkadlečku, věz to zacelo a bez pochybenie to od nás měj, žeť jest na světě mnoho předobrých, ctných, šlechetných, zpanilých obyčejóv. Širokť jest svět, ženské cti jest na něm mnoho, tvéť sú nohy všady, nebuď léň hledati počestně a rozumně toho a se ctí! Jakož tú svú tobě milú byl nalezl ve cti a v dobrotě, kdež se obrátíš, shledáš to, coť pravíme, žeť jest takých panen a paní a jiného ženského pohlavie mnoho dobrých a šlechetných na světě, jakožto jest byla ta tvá, pro niž ty nám pokoje nedáš, a mnoho viece a ohlasitějšie na své cti, na svých všech dobrých činech, nežli tvá ta jistá, o niež nám jest již druhdy jako protivno s tebú mluviti. A nemni, byť nebylo jiných tak dobrých a tak šlechetných panen nebo paní na světě jako tvá ta tobě milá! Zleť by se jiným dělo a velikú ujmu by toho měly od Boha i od Štěstie, byť jedno ta tvá tobě milá nětička ctna, dobra, šlechetna byla, a jiné nic. A pakli si ji dobru učinil a ji k těm ctnostem a k těm dobrotám kterým kusem aneb svým kterým rozumem aneb řečí dobrú naučil, navedl, ažť jest tebú a tvým návodem byla k dobrým obyčejóm dobra, ej, Tkadlečku,