svým v nemúdrost, navrátiv se zase i řekl: „Děkuji Štěstí ze tří najvětších daróv, jenž mě jimi obdařilo. První dar od Štěstie mám, že jsem člověk a ne hovado, že viem, co má býti a nebyti podlé lidského rozumu. Z druhého daru děkuji Štěstí, že sem muž a ne žena, z třetieho daru děkuji, že sem literát učený a ne laik ani člověk hlúpý.“ A tak, jakož pohan ten děkoval z těch daróv tří jsa pohanem, mnoho viece ty jsa křesťan těmi dary obdařen máš děkovati.

Požívaj učeného smysla, když s tak daleko svým přirozeným smyslem zašel, a vezmi sobě na pomoc řeč mudrce onoho, jemuž jmě bylo Plato, jenž praví: „Člověk častokrát umierá jsa živ; neb ktož maje rozum a smysl a jeho nepožívá, ten jsa živ i umřel jest, neb sobě pomoci neumie tiem smyslem, jenž jej má, jako člověk mrtvý, maje údy své, i nemóž sobě jimi nic pomoci.“ Protož buď při sobě a pomni a věz, žeť se čte v duchovniem Písmě tak v podobenství, ještoť jest Kristus sám skrze svého kancléře Matúše vypověděl a řka: Když otec čelední vyšel, totížto Kristus Pán sám, volaje, aby šli na vinnici dělat, že jest vyšel pětkrát, totížto pět stavóv jest volal i ještě volá podnes, z nichžto jsi ty také jeden, jenž tě volá. První stav, jenž jej volá, jest a jsú i byli mládenci, a toť sú ti, ještoť sú v sedmi letech; z těch s ty již minul. A od narozenie každého člověka až do sedmi let ten čas slove latinským hlaholem puericiacizojazyčný text, česky slovú tací lidé děti neb dětinstvo. Z té s již vyšel. V těch letech nemnoho s shlédl, co má býti a co nebyti; avšak již každý takový člověk počíná stud