v sobě mieti, hrózu, bázeň a již jest zpósoben každý takový k někakému naučení, jakož na ta léta slušejí. Druhé jest volal děti, to sú ti, ješto sú ve čtrnádcti letech; z těch s ty již také vyšel. V těch letech a v tom času takový člověk jest již chlipen k světské pýše, k zdvižení mysli proti druhému člověku, k zapálení hněvu hotov, marnostem se již poddává, již libost k slyšení tělesných a marných věcí mievá, již se i tieže na rozličné běhy, rád se na ně ptá, aby již podlé takových běhóv a libostí se svú myslí zdvihnúti mohl a se zpieti proti svému rovnému, někdy proti sobě vyššiemu, někdy nad svého nižšieho; již takový člověk cti světské hledá, již mu pochvala míla. V takýchžto letech člověk každý slove latinským hlaholem infanscizojazyčný text, česky slove mládenec; z těch let již si také vyšel a již vieš i pomníš, co s v nich dělal a coť k mysli bylo a kterak s je ztrávil. Třetie jest volal jinochy; toť sú ti, ještoť sú ve čtrmezdcietma letech; z těch s také již vyrostl. V těch letech v tom času člověk jest již hotov k chlipnostem, tělesným a světským hřiechóm, již se poddává tělesným libostem, aby je již v skutek dovedl, o nichžto prvé v dřevniem před tiemto časem myslil a v sobě sám žádal, neb již v takových letech člověk má v sobě krev horkú, vrúcí, ješto sebú sem i tam sebú točí, i onomu i onomu chtie sobě již tělesně a skutkem povoliti. A častokrát z toho nepovolenie v nechut mysli a v nemoc tělesnú upadne, jakožto často lidé najlép na sobě shlédati mohú. Neb dokud takový člověk jest ještě mládencem, v těch letech se ještě stydí a leká se svá dvorná myšlenie, ješto je rozličně