té při něm nenie. Ztěž se, coť praví pohan onen Tulius o múdrosti a řka: „Dokonánie všie múdrosti jest, kdy která věc, jenž od člověka jednána jest, bývá bez ohyzd všech věcí, bez nedostatkóv rozumu.“ Tak liť se zdá, že jest byla múdra a mysli silné, i zřetelně to čijeme, že s jie neseznal, neb slyšíme již, že nevieš, co k múdrosti právě slušie. Nebudižť také to divno, žeť jest byla ochotna! A zdali jest byla dvořka topička byla? Buď to pak, že za to máš a na to mluvíš: a zdali nevieš, že jest právo, obyčej těch dvořských lidí ochotnu býti a přívětivě s lidmi bydliti? Tiemž se i oznámiti mají, tiemž sobě lidi zachovati mají. Múdrý člověk tomu však srozuměj věda, kdy čemu svěřiti, věda, kdy zač přijieti, věda, kdy projíti a kdy obleviti. Toť jest jich obyčej, a netoliko takýchž lidí, ano to jest obyčej téměř všech ženského pohlavie, že jsú ochotny, jehožto druhé jsú neochotny, chtiec v tom se znáti dáti, že jsú počestnějšie nad jiné a že s žádným žádnú zvláštnosti a ochotnosti činiti mieti nechtie. Ty my pak často spieše k své libosti navedeni nežli ty, ješto sú obecně se všemi lidmi vlídni. Častokrát na ně teneto naše široce a pevně rozvinem, že jimi jako okolo prsta otočujem; a tak jakož sú se zvláštností k dobrým kryli, tak pak ochotnosti [u]text doplněný editorem lehkých hledají a jie často dojíti nemohú. Vídal li s to kdy, jehož vieme, ač se činíš nevěda, že o tom vieš? Často takáž hrdá panna neb paní vysokého řádu jest v sobě sama tak zatvrzena a zapeklita pýchú, že nemní, by jie kto roven byl aneb býti mohl, ne pro svú šlechetnost, jenž v ni úfá, jakož