dřieve vyznávalo, že má přeutěšená a má převýborná topička jest rozličnými dary, a tož ščastnými a převybranými, obdařena a viece, nežli kterého člověka přirozenie mieti mnohé měla jest; neb všickny dary, ještoť jest je měla od Ščestie, že netoliko je měla od samého Ščestie, ale že jich dosiehla [od samého svrchnieho Stvořitele zvláštně ščedře]text doplněný editorem[27]doplněno podle DG III 7. A netoliko by tiem dobrým obyčejem byla obdařena, ale i postavú zpanilú, sličnú zrostem, i šlechtu jie dal sám ten, ješto ji k těm jejiem obyčejóm zvolil, a mnoho předobrého, libého a poctivého, ješto jest mílo a neléň slyšeti a pilně poslúchati, že kdy Buoh dal jednomu člověku toliko znamenitých, dobrých, zdařilých daruov. A již jako posmievaje se mně pravíš, že má zmilitká nětička nic jinak nenie, jedno jakožto jiná obecná panna neb paní; [a netoliko to, ale že takýchž bych mnoho panen a paní]text doplněný editorem[28]doplněno podle DG III 7 jinde nalezl, kdež bych se koli obrátil.

Ach, Neštěstie, na tě, ach, na tě, na přezlé, hanebné, nestydlivé Neštěstie, žeť nesmiem láti, žeť nesmiem přimlúvati pro tvú řeč, ješto jí jako rak zpět a opak lezeš! Než snad tomu Buoh chce, aby ty svú vóli se mnú jmělo. A jistě dosti jie máš. Avšakž jakžkoli chytře na mnohých kusiech odmlúváš, ačť jsem málo tu býval, ješto bych se múdrostem a smyslu byl mohl naučiti, však tak hlúp nejsem, bych nevěděl, proč kráva chodí před pastuchú, aneb kam pěnice nosem sedá, ani jsem tak sprostného smysla, bych tomu nerozuměl, proč lev jda ocasem šlépěje své, kdežto stúpil,