obry, vždy neučiníš než jako jeden člověk, cožkoli činíš; než ostatek, což máš a co s dobyl nad jednoho člověka, toť jest pomoc a s pomocí jiných lidí.“ V tom jest dal ten pohan znáti Alexandrovi i všem lidem, že nemóž tak mocný člověk býti, by mohl sám sobě pomoci bez pomoci jiných lidí. Ano Stvořitel světa, stvořiv Adama, prvnieho člověka, řekl: „Nenie člověku dobro samému býti, učiňme jemu pomoc.“ V tom jest dal znáti sám Hospodin, že žádný člověk na světě nenie, by sám sebú býti mohl a sám sobě pomoci. Mělo liť jest čie dobré na kom ležeti uplně, toť jest mělo býti Evy, našie prvnie mateře, od Adama, ješto netolik lidskú pomocí byl na svět vyveden, ale Bohem samým, jeho božskýma rukama stvořen jest; avšak jejie dobré anižto jeho neležalo tolik samo na nich jakožto na Bohu samém. Kterak ty opět řieci chceš a smieš to praviti, ty bezsmyslný Tkadlečku, o tvé té jisté, jenž ji sobě utěšenú jmenuješ, by tvé vše dobré na nie ležalo? Tolikť sme dřieve pravili, avšakť sme ještě nedopověděli to, cožť sme sobě umyslili. Slyš pilně a znamenaj, coť praví ten dobrý mudřec Boec a řka: „To, což slove vše dobré, o něž člověk stojí, má býti beze všech nedostatkóv tak, aby dojda toho i o nic jiné viece nestál aniž čeho viece potřeboval; a jest li pak, že čeho nad to dobré potřebuje neb oč o jiné k tomu stojí, tehdyť nenie vše dobré.“ A nadhlas praví Aristotileš a řka v svých třetích knihách Fyzikorum: „To vše, což aneb dokonalé [slúti]text doplněný editorem má, toť má také býti, aby bylo bez nedostatku.“ Již pak rozuměti móžeš,