ješto se zdá okrášlena.“ Ale žeť lidé někdy něco za pěkného aneb za okrášlené mají, toť nenie jiným, jedno tiem, žeť toho tak očitě vnitř spatřiti nemohú, jakož by to mělo býti. A poněvadž toho tak spatřiti nemohú, mýlé se a to, cožť se zdá, mnějí, by tak bylo. Podobně týž Aristotileš k tomu praví a řka: „Nepodobno jest tomu býti, což nenie.“ A jindeť praví: „Ne vše, cožť se zdá, by bylo, jest.“ Mlč, Tkadlečku, nebleď řečí svú; velmiť nás to mútí, že nechceš přijieti řeči naší. Slyš asa, coť k tomu die týž Aristotileš v svých prvních knihách Ethicorum: „Každý to, což zná, to dobře súdí.“ I kterak ty chceš dobře řieci a to dobře súditi, že jest byla krásna, pěkna a slična, a ty věrně nepoznal jie v jejie kráse, odkad ji má, aneb co jest jejie krása, aneb odkad pošla a kam se děje? Velmiť nás to mútí, jistě a dosti nám to těžko slyšeti, což o nie pravíš, co o nie mluvíš jinak, nežli již od nás slyšíš.

Chcemť pověděti a to slyš! V Starém zákoně jsú čtveři lidé zvěstováni anděly před svým narozením a od anjelóv jsú jich jména dána; od těch nás toliko nemútilo, jako od tebe dosti řeči nestatečné slyšíme. Bylť jest jeden anjelem zvěstován, Izmael, syn Abrahamóv, o němž se píše v knihách Genesis v XVIII. rozdielu; [druhý jest byl Isák, o němž se píše v knihách Genesis v XVIII. rozdielu]text doplněný editorem[21]doplněno podle DG III 7; třetí byl Joziáš, o němž pravie knihy Královské v XIII. rozdielu; čtvrtý byl Sampson, o němž pravie knihy Iudicum ve XIIII. rozdielu. V Novém zákoně jsta dva zvěstována andělem: Jan, křtitel boží, a Pán Ježíš, o nichžto se píše v knihách sv. Lukáše v I. rozdiele. Avšak sme toliko řečí neslýchali od těch dobrých, jakož již slyšíme od tebe pro tvú tu jistú dosti lehké a přelehké