světa, jist jsi její cti, jist jsi jejím poslušenstvím, co s jie zapověděl a k čemu s ji navedl, žeť to tak jistě bez tebe učiní jako při tobě. Ej, toť se pak dokoná ono slovo, ještoť mudřec praví a řka: „Ktož nalezna dobrú ženu i má ji v svém domu, vše jest dobré nalezl.“ Tožť také ono slovo již se dokoná v ty časy, ještoť pravie múdří lidé: „Dóm, sbožie a jiné potřeby tělesné nám přicházejí od otce, od mateře, od jiných přátel, ale múdrost a žena dobrá, tať přicházie od samého Boha.“ A cožť jest od Boha, toť bývá rádo pevno a dálež dálež se v dobrotě rozmnožuje. Toť se na té móž dokonati ono slovo, jenž sám Spasitel řekl: „Rozmnožím siemě tvé, totížto skutky tvé, jakožto piesek mořský.“

Ej, hanebné Neštěstie, čeho s ty mě zbavilo! Netoliko jejie lásky, ale toho všeho dobrého, coť se jie stalo, tohoť sem býval účasten a bylť bych býval do mé smrti. Onať jest ta druhá Julia, ciesařova Gaia dcera, ješto nad svým mužem a proti své cti po všechny časy na všech miestech ani pro dary, ani pro hrózy, ani pro přiezen, ani pro nepřiezen zlé učiniti nechtěla. Ach, by bylo ještě před svú smrtí jejie milé, libé, ochotné slovo slyšeti, by se do libosti bylo s ní namluviti, by jie bylo zjeviti své tajné smutné a srdečné a žalostivé srdce! Ej, raduj se ty, dobrá ženská tvář, a se radostně vesel svých dobrých obyčejóv; i muže svého přivésti, když toho čas jest, a navésti móžeš; sobě folkujíce, sebe uposlechnúce starati se ve cti vždy móžete; jsúce na každý den jakožto v Jordáně, kratochvilném všeho utěšenie, móžete na věky živi býti. Bóh sám, ten vás pas, ten buď vaše stráže, daj vám rozmnoženie všeho dobrého viece, nežliť