za dobré, neplodstvie duše méj. Ps34,13 Ale jáz, když mi žalostni biechu, obláčích se v žíni. Pokořovách v postu duši mú a modlitba má v lóno mé se navrátí. Ps34,14 Jako bližniemu a jako bratru našemu, tak sě přimíléch, jako kvielécí a smutný, tak sě pokořovách. Ps34,15 A proti mně zradovali se i sešli sě, shromazdili se na mě bičové, i nevěděl sem. Ps34,16 Rozprášeni sú, ani roztrháni, zkušovali mne, posmievali mě posmievaním, skřehtali na mě zuby svými. Ps34,17 Hospodin, kdy vzezříš? Navrať duši mú od zloby jich, ode lvuov jedinú mú. Ps34,18 Zpoviedaji sě tobě ve zboře velikém, v lidu těžkém vzchválím tě. Ps34,19 Neveselte se mnú, již protivující sú mně neprávě, již nenávidie mne darmo a kývají očima. Ps34,20 Nebo mně pokorně mluviechu, a v hněvě zemském mluviece, lsti mysléchu. Ps34,21 I rozšířili na mě usta svá, řekli: „Haj, haj, viděly oči naši.“ Ps34,22 Viděl si, hospodine, nemlč, hospodine, neodchoď ode mne. Ps34,23 Vstaň i poslúchaj súdu mého, bože mój, i hospodin mój u věc mú. Ps34,24 Suď mě podlé práva mého, hospodine bože mój, ani radujte se proti mně. Ps34,25 Ať neřkú v srdcích svých: „Haj, haj duši naší,“ ani řkú: „Zlepcem jeho.“ Ps34,26 Ať sě stydie a nepočestni sú, již sě veselé zlému mému. Ať oblečeni sú hanbú a nectěním, již zlobivě mluví na mě. Ps34,27 Ať sě veselé a radují, již chtie právu mému, a řiekají veždy: „Zveličen buď hospodin,“ již chtie míru sluze jeho. Ps34,28 A jazyk mój vzmyslí právo tvé, celý den chválu tvú. Chvála…
Tento žalm kázali jsú prorokové lidu, jakož nynie kněžie káží lidu.
Ps35,1 Ps35,2 Řekl nemúdrý, aby zavinil sám v sobě: „Nenie strachu božieho před očima jeho.“ Ps35,3 Nebo lstivě činil přěd ním, aby nalezena byla nespravedlnost jeho k nenávisti. Ps35,4 Slova úst jeho nespravedlnost a lest, nerodil rozuměti, aby dobře činil. Ps35,5 Nespravedlnost myslil jest na loži svém, přistúpil ke všiej cěstě
