praviti, a inhed pro veliký pláč nemohl. A to když uzře ten převor, řekl jest tomu mládenci: „Jdiž a napiš tvé hřiechy na lístku a přines ke mně.“ I líbila sě řeč tomu mládenci i odšel a napsal jest ty své hřiechy. A když bylo nazajtřie, přišel opět k tomu převorovi, zkušuje, mohl li by sě opět zpoviedati. A jakžto prvé, tak i po druhé nemohl jest. A když ten jistý opat jeho cedulku aneb lístek vzal i počel jest čísti ty jeho hřiechy. A když přečite, lekl sě jest převelmi i řekl jest tomu mládenci: „Nejsem já duostojen sám za tvé hřiechy tobě rady dáti. Chceš li, ať okáži mému vyššiemu otci, svatému Viktorovi?“ Neb v ty časy svatý Viktor přebýváše v tom městě. A když ten převor přijide k svatému Viktorovi a podal jemu lístku, i počel všecko pořád rozprávěti. A když ten svatý Viktor otevřel ten lístek, všecky jeho hřiechy nalezl smazané. I řekl tomu převorovi: „Co mám čísti, ano nic nenie napsáno na tomto listu?“ A ten převor poče jeho hřiechy opakovati, že sú byly napsány. Tehda oba dva počeli sú sě diviti milosrdenství Božiemu velikému, kteréž sě jest stalo nad tiem mládencem. A zavolavše jeho i ukázali sú jemu ten lístek, ano na něm nic psáno nenie. I řekli jsú tomu mládenci, že sú jemu hřiechové odpuštěni. A když ten lístek ten mládenec skrze jistá znamenie poznal, velikú radostí jest naplněn. A tak sú jemu