zpoviedal. Jehož když kněz napomínal, aby sě odpověděl a odpřisáhl takového neřádného přebývanie s svú sestrú, odpověděl a řekl knězi, že nemohú toho hřiechu zuostati. A když to kněz od něho uslyšal, an tak tvrd v své zlosti, odšel jest s tělem Božím od něho, jenž bieše s sebú přinesl k tomu nemocnému.
A když vycházieše z domu ten kněz, ukázal sě jemu svatý Bernart, tieže jeho, proč by tomu nemocnému nedal těla Božieho. A porozuměv, pro kterú by to příčinu učinil, řekl jest tomu knězi svatý Bernart: „Navrať sě se mnú k nemocnému!“ A když sú sě navrátili, svatý Bernart radil jest tomu rytieři učiniti, co by jemu bylo potřebného k spasení. A on svolil k tomu, že chce ve všem dobrém poslušen býti. I řekl jemu svatý Bernart: „I zdali toho žalostíš a pyčeš, že nemóžeš toho zlého ostati?“ Odpověděl: „Velmi mi toho líto, že nemohu toho ostati.“ Uslyšav to svatý Bernart, řek knězi, aby jemu podal Božieho těla. A divná věc; inhed, když tělo Božie přijal, stalo sě jest jemu spasenie. A od té hodiny počel svú sestru v mrzkosti mieti, jenž ji prvé velmi miloval, i řekl: „Dieky vzdávám Bohu mému, jenž mě ráčil vysvoboditi z toho hřiechu, neb bych radějí diábla viděl nežli ji.“ A tak jsa v pravé zpovědi a v dobrém životě, dostal sě Pánu Bohu.
Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti.
Jedna jeptiška
