že sě sama počela tomu vidění diviti. A když sú sě jie tázali, jaké by to jejie viděnie bylo, odpověděla jest ono slovo svatého Pavla apoštola: „Buďto že sem v těle byla, buďto kromě těla, Pán Buoh vie. Ale toto viem, že když sem ležala na svém loži, jsúci velikú nemocí poražena, a již sem bohdá učiněna zdráva od Pána Boha.“
Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak Pán Bóh jemu ty hřiechy divně odpustil.
Mládenec jeden bieše u Paříži v tom městě na učení i dopustil sě jest hřiechóv někakých Bohu velmi ohavných, takže pro stud těch hřiechuov žádnému sě knězi nesměl zpoviedati. I poče mysliti o mukách pekelných, zlým lidem kteréž budú dány, a o slávě dobrých lidí, kteráž bude jim dána v nebesiech.
I boje sě náhlé smrti, aby naň nepřipadla, vnitř sě mútieše hryzením svého svědomie a zevnitř třesieše sě na těle. A když ten strach a tu bázeň a stydlivost přemohl, tehdy přišel k svatému jednomu opatu. I kázal jeho k sobě povolati a že pro tu příčinu přišel, chtě sě svých hřiechóv zpoviedati. Kterýžto opat, smilovav sě nad tiem mládencem, i poče jeho zpoviedati.
Ó divná věc toho mládence chtějicieho sě zpoviedati! Inhed panna Maria u Boha uprosila jemu také skrúšenie tak, že s pláčem velikým chtě sě zpoviedati svých hřiechóv i počna jakžto
