a vezmi mnoho chleba a zkrájej jej na mnohé almužny tak, že by těmi chleby naplnil truhlu plnú, a zavra ten chléb v truhle až do druhého dne a řka, potom jej chudým rozdáš.“ Jenž to i učinil.
A když druhý den byl přivolal toho kněze a otevřev truhlu, nalezl jest toliko žab, kolik jest chlebóv položil. Jemužto jest kněz odpověděl, že Pánu Bohu „tak jest almužna tvá ohavná a mrzká jakožto tyto žáby i každého, ktož lichví a z oklamánie svého bližnieho rozdávají almužny“.
A když to od kněze uslyše ten jistý lichevník, velmi sě poče třiesti a lekati i vece knězi: „Co učiním za pokánie?“ I vece jemu kněz: „Chceš li za jisté spasen býti, tuto celú noc aby mezi těmi žabami náh ležal.“ A on zajisté, ač sě jest toho liknoval učiniti, avšak sě jest mezi těmi žabami náh položil v té truhle, kterúžto truhlu kněz zavřel a odšel. A když druhý den kněz přišel, otevřev tu truhlu a nic v ní nenalezl, jediné kosti bielé toho člověka. A inhed ten kněz poznal, že Pán Buoh tomu člověku hřiechy odpustil, i vypravoval to mnohým lidem, aby sě toho hřiechu lichevnieho vystřiehali.
Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda Pánu Bohu slúžiti, když by zdráva byla.
Panna jedna byla u vlasti francúské šlechetná a nábožná velmi. Ta když jedné
