a panna nábožná od jednoho žáka jsúci smilnými řečmi namluvena, ku prosbě jeho povolila i slíbila jemu, aby po kumpletě přišel k nie. I bieše zajisté ona strážce toho kostela.
A když sú kumplet dokonaly a již biechu jiné panny spat sě rozešly a ona když chtieše z kláštera vyjíti, Pána Ježíše, an má ruce rozpaté, potkala. I co viece, počela ke všem dveřóm choditi a všudy Pána Krista, an na kříži stojí, nalezla. Tehda k sobě navrátivši sě, řekla: „Snad nenie vuole Božie, abych kam odešla.“
Mějieše ta panna zajisté na každý den zvláštní modlitbu o Božiem umučení, kterúžto na každý řiekáše. Kterúžto opustila byla ten den řiekati milému Bohu. A když opět chtěla vyjíti a svú zlú vuoli naplniti, opět uzřela Pána Ježíše, na kříži an visí. Kterážto třasúci sě, před obrazem panny Marie sě položila a padla, prosieci milosti od matky velebného Ježíše. I stalo sě jest, že ten obraz panny Marie dal jí velmi veliký políček a řka: „Kde si chtěla odjíti, bláznice bláznivá?“ I byl jest to tak veliký a krutý políček, že ležieše na zemi od toho času až do jitrnieho času. Kterážto jsúci od svých tovařišek nalezena, počela jim napořád ten hřiech rozprávěti, v kterýž měla upadnúti, a že jí Pán Buoh pomohl. A tak jsúce u velikém pokání, Bohu sě dostala.
