zpoviedal i tělo Božie přijímal i olejem svatým si zmazán; kterak sě jest tobě to stalo, že si zatracen?“ Odpověděl ten člověk: „Jednoho mi sě dobrého nedostávalo, že toto všecko dobré ničehuož mi neprospělo, kterýmžto dobrým byl sem obdařen.“ Řekl jest ten čeledín: „I co jest to zajisté, pověz mi!“ I řekl: „Ač sem zajisté slíbil na své smrti, že sě chci zdržeti od hřiechuov a přichopiti sě věcí spasitedlných, i řeklo mi mé svědomie: ‚Jestliže budeš zdráv, však toho zachovati nebudeš moci, což slibuješ.‘ A že mé srdce viece bylo přichýleno ke zlému nežli k dobrému, i protož sem nezaslúžil hřiechóv odpuštěnie a protož sem musil do pekla jíti.“ Protož každý sě boj, aby sě toho pilně varoval, aby v též neupadl jako tento. Zachovajž nás Pán Buoh, amen!
Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú přebýval a potom sě zpoviedal. I byl k němu kněz přišel s Božím tělem i nechtěl jemu dáti, leč by toho hřiechu sě odpověděl. A on velmi jsa rozpálen v tom milování, nemohl toho spustiti s mysli své.
V městě Treuerenském bieše jeden rytieř, jenž s svú sestrú vlastní přebýváše a ji za manželku mějieše, jenž jejiem milováním tak velmi bieše zapálen, že ani od dobrých kněží napomínaním, ani vyobcováním, ani kterú lidskú hanbú chtěl jie prázden býti.
A když sě bieše roznemohl, boje sě smrti, povolal k sobě kněze, jemužto právě s pláčem svých hřiechóv
