člověk umřel bez kšaftu a o svých věcech nic by nezřiedil, přísežní jeho věcí i jeho sbožie pod pečetí městskú do roka rozkažte schovati, aby jestliže by v tom času některý z přátel neb tovaryšóv jeho s jistými duovody přišel, sbožie onoho právem městským obdržal.
Pakli by nižádný v tom času dřieve roku a dále nepřišel, tehda sbožie neb věci jeho na tré buďte rozděleny a staň se s nimi, jakož řečeno bude.
O pohřebu hostinském
Opět všeliký člověk host a příchozé kteréhožkoli rodu jměj dobrú svobodnú vóli pohřésti se, kdež by koli chtěl.
O kšaftiech učiněných toliko po znameních bez řeči
Že kšaft toliko smrtí se potvrzuje, aniž kto co muož v kšaftu řiediti, od něhož by neslušalo odstúpiti, poněvadž až do vystúpenie duše vóle byla by hýbající, aniž kto muož sjíti, dva kšafty pozuostavě, aby oba dva držána byla, ačkoli jmenovaní svědkové učiněnie kšaftu naprosto vysvědčovali by, avšak toho na kříži mají potvrditi, že nemocný obyčej mluvenie (kteréhož bieše zbaven) opět zase přijal.
O kšaftu jelikožto k těm, jenž se ještě nenarodili
Ačkoli právo městské jest, že otec o svém sboží móž kšaftovati, řéditi neb zpuosobiti, jakž se jemu líbí a jakž se jemu vidí býti užitečno, proto však dědicové ještě nenarození, ale ještě v životě zavření a zvláště bez vědomie otce počatí vyjdú li živi z života matky, nebývajíť zbaveni dědičstvie, protož po smrti otce narozeni v statku otcově diel jim příslušný slušně obdržie.
