rodičuov svých, pečetem však svým odpierati nemohú. Na to jest usúzeno: hamfešt nebo list královský přečetše, poněvadž ten list otcovský a dědicuov pečetmi utvrzený ukázati se jest podvolil, a nemohl jest pro zbavenie dědicuov pečeti, skrze to dědicové prosti sú, nebo čímž jest člověk chtěl získati, tiem také ztratiti muože, i že moc osobnie listu odjal jest, kterúž jemu dal bieše, a protož ji zbavil bieše.
O svědectví psaném a živém
Svědomie listovnie a hamfeštnie má svědkuom předloženo býti, nebo to, což písmo zavierá, pevné zuostává, ale což v paměti lidské jest, zapomanuto bývá. Opět písmo listovnie nebývá změněno, ale svědkové druhdy dary a jinými obyčeji se porušují. Opět svědkové umírají, ale hamfeštové jsú věční, opět svědkové nebývají přijati, leč by živi byli, ale v listech svědkové napsaní, buďte živi nebo mrtvi, vždy jich svědectvie jest stálé a má přijato býti vedlé práva.
O hamfeštiech královských milostivě daných
Hamfeštové milostivě daní jsú práva súženého, aniž jimi muož duovod býti duovodem nápodobným k jiným v hamfeště nepopsaným, ale jinéť jest o právu všem obecniem, nebo tu z jedné pře neb výnosu jedna příhoda s druhú nápodobnú se srovnávajíc vybrána bývá.
O hamfeštu na starém pargamenu psaném
Jestliže kto v soudu ukáže hamfešt, jehožto list jest starý a písmo zdá se nové neb na němž by znamenitě dvoje ruka byla nalezena, o takovém
