pojala také muže statek vlastní
majícieho, umřela li by oba bez kšaftu a bez dětí, tehda proti odporu přátel přirozených mužových, jakž by koli na to volali, dokáží li přátelé ženini věrohodným svědomím, že sbožie neb statek, kteréhož žádají, od jejich rodičóv a kmene té ženy jest přišlo, tehda to sbožie dědičně na ně jako na pravé dědice má příslušeti.
Opět zabitý pozuostavě ženy a syna, jehožto mátě potom muže jest pojala, jenž potom z nie děti zplodil, jestli pak že by první syn, vezma diel svuoj, od jiných byl oddělen a umřel by, takový diel téhož syna prvnějšieho ne na pána, ale na spolubratřie spravedlivě jest spadl.
O poručenství dědictvie
Jestliže by dědičstvie všem nápadem s jednoho na druhého od synóv toho, jenž jest poručil, sstupujících neb pocházejících po mužském řádě bylo poručeno, a zemřeli li by ti všichni, na ženy připadne vedlé práva, a duovod toho jest, ačkoli nebylo by tak pořiezeno od toho, jenž poručí, avšak právem nápadně to dědičstvie ženám náměstkyniem zdá se příležeti, nebo poněvadž v takové příhodě smrtedlné dále nemuož rod sstúpiti, slušné jest, aby právo dědičné téhož kšaftu v slušném pořádku následovalo.
O dědictví dvěma dceroma poručeném
Dědičstvie dvěma dceroma poručené: jestliže by jedna z nich polizače neb lotra pojala a druhá muže počestného, tehda bez odporu to dědičstvie i statek mohovitý mezi ně týmž právem buď rozdělen, nebo v moci neb v vóli jest každé vdovy neb vnuky městské nechati aneb vdáti se za kohožkoli chtěla by bez všelijaké překážky.
Opět zemrú li rodičové
Tehda v zboží pozuostalém tak pohlavie ženské jako mužské právo dědičné obdrží.
O penězech dědičného kúpenie
Penězi soudní nečinie práva prostého, ačkoli k obdržení práva některak by přisvědčovali.
O rozdělení dědictvie
Jestliže dva dědice sbožie předkóv svých mezi se měli by rozděliti, tehda na staršieho jakožto na opatrnějšieho slušie děliti, a mladšiemu slušie diel, který by chtěl, sobě vyvoliti týmž právem.
O rozdielu mateře od dětí, komu dědictvie má ostati
Opět ač by pro druhé vdánie mátě z sbožie neb statku jim obecnieho svój diel chtěla by vzéti, ten diel z mohovitých věcí (ač jsú), má jie dán býti, nebo poněvadž siemě a pamět otcova v dětech zoustala a ne v mateři, rozumnějíť jest, aby sbožie stálejšie, jakož jsú věci nemohovité a dědičné, dětem byly dány.
O rozdielu dědictvie
Žena vdova majíc syna a dceru, jehožto jakožto prvorozeného milujíc viece, diel dědičný, kterýž spolu s dětmi jměla
