Vít Tasovský z Lipoltic: [Český překlad sbírky nálezů brněnsko-jihlavských, rukopis B]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. V E 41, 128r–340v. Editor Jamborová, Martina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

[231r]číslo strany rukopisupojala také muže statek vlastní

majícieho, umřela li by oba bez kšaftu a bez dětí, tehda proti odporu přátel přirozených mužových, jakž by koli na to volali, dokáží li přátelé ženini věrohodným svědomím, že sbožie neb statek, kteréhož žádají, od jejich rodičóv a kmene té ženy jest přišlo, tehda to sbožie dědičně na ně jako na pravé dědice má příslušeti.

Opět zabitý pozuostavě ženy a syna, jehožto mátě potom muže jest pojala, jenž potom z nie děti zplodil, jestli pak že by první syn, vezma diel svuoj, od jiných byl oddělen a umřel by, takový diel téhož syna prvnějšieho ne na pána, ale na spolubratřie spravedlivě jest spadl.

O poručenství dědictvie

Jestliže by dědičstvie všem nápadem s jednoho na druhého od synóv toho, jenž jest poručil, sstupujících neb pocházejících po mužském řádě bylo poručeno, a zemřeli li by ti všichni, na ženy připadne vedlé práva, a duovod toho jest, ačkoli nebylo by tak pořiezeno od toho, jenž poručí, avšak právem nápadně to dědičstvie ženám náměstkyniem zdá se příležeti, nebo poněvadž v takové příhodě smrtedlné dále nemuož rod sstúpiti, slušné jest, aby právo dědičné téhož kšaftu v slušném pořádku následovalo.

O dědictví dvěma dceroma poručeném

[231v]číslo strany rukopisu

Dědičstvie dvěma dceroma poručené: jestliže by jedna z nich polizače neb lotra pojala a druhá muže počestného, tehda bez odporu to dědičstvie i statek mohovitý mezi ně týmž právem buď rozdělen, nebo v moci neb v vóli jest každé vdovy neb vnuky městské nechati aneb vdáti se za kohožkoli chtěla by bez všelijaké překážky.

Opět zemrú li rodičové

Tehda v zboží pozuostalém tak pohlavie ženské jako mužské právo dědičné obdrží.

O penězech dědičného kúpenie

Penězi soudní nečinie práva prostého, ačkoli k obdržení práva některak by přisvědčovali.

O rozdělení dědictvie

Jestliže dva dědice sbožie předkóv svých mezi se měli by rozděliti, tehda na staršieho jakožto na opatrnějšieho slušie děliti, a mladšiemu slušie diel, který by chtěl, sobě vyvoliti týmž právem.

O rozdielu mateře od dětí, komu dědictvie má ostati

Opět ač by pro druhé vdánie mátě z sbožie neb statku jim obecnieho svój diel chtěla by vzéti, ten diel z mohovitých věcí (ač jsú), má jie dán býti, nebo poněvadž siemě a pamět otcova v dětech zoustala a ne v mateři, rozumnějíť jest, aby sbožie stálejšie, jakož jsú věci nemohovité a dědičné, dětem byly dány.

O rozdielu dědictvie

Žena vdova majíc syna a dceru, jehožto jakožto prvorozeného milujíc viece, diel dědičný, kterýž spolu s dětmi jměla

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 8 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).