zavázaným, ta jistá žádost obviněnému má býti do vazby vzkázána, a jestliže maje radu svých nic odporného nemluvil by skrze řečníka svého, jenž toliko k takové řeči učiněné muož jemu dán býti, žádost žalobníka staň se jemu, pakli by co k své straně požádal. Tehda přísežní vedlé toho obojie straně spravedlnosti opatřte.
O svědectví ženském pro krádež
Při žalobách z krádeže ženy nemohú svědčiti, takové však svědečstvie najviec při krádežiech podezřenie plodí. Avšak přísežní mají toho i druhého, jenž svú věc ztratil, tajně přeslyšeti, a osobu obžalovanú znamenati, byl li jest snad dřieve zlopověstný, a nebo přihodila li by se jemu potom příhoda takováž.
O krádeži kuřat, káčat, slepic, a zlé uctěnie
Jestliže by kto krádeže kuřat neb káčat nebo nápodobných věcí v něčiem domu hledal, a od hospodáře domu před purkmistra pohnán, toho před týmž purkmistrem slovy neslušnými zle uctě a štrafuje jej pro takové ujitie neslušně učiněné, otázka jest, kterak taková slova nepoctivá měla by opravena býti. A jest odpověd: poněvadž před purkmistrem, jenž ten čas vedlé úřadu purkmistrského moc a miesto dvú přísežnú drží, slova neslušná jsú propověděna, ten ktož je prořekl, zaplatí pokuty 10 funtóv, z nichž rychtáři dostane se dvě česti a třetie městu. Ale oblanému nebo tomu, jemuž lál, nebuď placeno penězi, než toliko skrze poctivé muže jemu poctivost buď ukázána, totiž prosbú.
Muož li člověk hledati ztracené věci u súseda bez opovědi
Znamenaj, že pro ztracenie hovad a jiných létavých věcí, jenž nemajíc rozumu, když nebývají ostříhány, běžie s miesta na miesto a letie, slušie člověku do domu súseda svého vjíti k hledání, ačkoli to bez otpuštěnie a vědomie rychtářova pro jiné ztracené věci člověk činiti nemá ani slušné jest.
O krádeži a lúpeži lidí odsúzených
Kradené věci a lúpežové odsúzených neslušie na rychtáře, ale mají býti jich vlastním pánóm vydány. Nebo jakož na rychtáře slušie nad zločincemi popraviti, též také dlužen jest spravedlivým jich statek navrátiti plným právem.
Žaluje li kto na druhého z zlodějstva
Obžalovaný jména dobrého a počestné pověsti, u něhožto ani lúpež ani krádež nebyl by nalezen, lépe muož se nevinného vymluviti, nežli by mohl přemožen býti skrze žalobci svého.
