bylo li by na škodu právu jeho takového vyznánie změněnie. O tom tak jest zuostáno, že zapřenie koně kromě soudu učiněné nenie ke škodě potom se k němu v soudu přiznávajíciemu, nebo má li vyznánie škoditi vyznavateli, potřebie jest, aby vědomě a neomylně vyznával, nebo jinak vyznánie nenie jemu je škodě, toliko když před odsudkem řekl by, že se omýlil.
O stavování koní
Jeden známý prodal jest kuoň některému hosti, jenž po malém času na jiném právě jest obstaven. Tehda přišed host k dřieve řečenému známému, povolal jest jeho, aby jda s ním vypravil by kuoň obstavený, kterýžto nepovolil jemu, řekl jest: však sedím pod zdejším právem, přiveď mi sem kuoň. Jemuž host odpovědě, že toho nikoli nemóž učiniti, protože miesto, kde kuoň jest zastaven, užívá práva majdburského, a tam jej chovají, kterýžto kuoň tu tak dlúho má chován má býti, dokudž pře toho stavenie miesta by nevzalo, i že ktož kuoň koupil, soukupa nemohl postaviti, ztratil jest kuoň, protož otázka jest, ta škoda na koho má přijíti.
Na to odsúzenie takové jest, že na prodávajícieho, nebo poněvadž kupec toho koně nechtěl jest přijíti k miestu, kdež majdburského práva užívají a ne toho práva, pod kterýmž prodavač má obydlé. Tehdať vinnovat jest kupujíciemu ku přítomnosti i k zaplacení koně, a při tom znamenaj, že žalobník i obžalovaný obyčeje a práva miesta, v nichž se
