[199v]číslo strany rukopisumilostivý Spasitel příkladem, že když sú ho jako krále jerusalemští měšťané přivítali[422]na okraji připsáno „Lc 19“, řkúc: „Požehnaný králi na věky, synu Daviduov,“ a stelíce před ním rúcho, an jede na oslíku, tehdy všel jest do chrámu a vymrskal mocně trhovce z chrámu, jenž sú přikrytěji a méně hřešili kupčením, než nynie hřeší svatokupecstvím. A tak tím činem dal jest králóm příklad, aby svatokupce a zlé kněží pudili, jenž více mnoho škodí království než kteří zevnitřní nepřátelé a než lapky. Aniž móž království dobře státi u pokoji, dokavad v něm svatokupecství stojí. Protož sv. Řehoř[423]na okraji latinský přípisek králové franské takto jest psal: „Poněvadž psáno jest: „Spravedlivost povyšuje lidu, ale biedné činí lidi hřiech, tehdy království stálé bude, když hřiech, kterýž poznán jest, brzy pomštěn bude. Protož, že příčina ku pádu lidu sú sami kněží zlí. Neb kto za hřiechy lida se postaví, když kněz, jenž by měl se modliti, těžších se hřiechóv dopúští? A v našich krajinách kněží nestydatě a nešlechetně obcují, k těm zlým činóm na[424]následuje po přeškrtnuté spojce „a“ pomstu [200r]číslo strany rukopisumáme horlivě povstati, aby hřiech nemnohých nebyl zatracení mnohým[425]označeno znamínky pro prohození slovosledu, původně tedy „mnohým zatracení“.“ A ihned po tom die, proč má to opatřiti králová a tresktati takto, že: „Ktož popraviti muož a zmešká, účasten se bez pochybenie hřiechu činí. Protož opatřte duši svú, opatřte děti své, jimž žádáte kralovati šťastně. Opatřte krajiny a prvé, nežť Stvořitel náš ruku svú k bití ztiehne, o tresktání toho, to jest kněžského hřiecha, velmi pilně myslte.“ Tak píše sv. Řehoř té králové[426]na okraji téže rukou připsáno „regi francisco“. Pak králi franskému takto píše: „Jakož sme dávno psali, tělesné na kněžích hřiechy a svatokupecského[427]opraveno z původního „svatokupectsví“ kacieřství zlost všech biskupóv velmi těžko jest potupiti a tresktati, ty z svých krajin kažte vyklestiti. Aniž více tu peněz dopusťte[n]dopusťte] dopuſte zachovati nežli boží přikázanie.“ A ihned die: „Protož jako proti zevnitřním cizím[428]„cizím“ připsáno jinou rukou na okraji nepřátelóm, též také proti vnitřním domácím duší nepřátelóm učte se pilni býti, aby tiem[429]ve slově je přepisováno Boha našeho nepřátelóm věrně se protivili neb proti nim bojovali a zde šťastně pod jeho obranú kralovali a k věčným radostem, povedeni jeho milostí, aby došli.“ Tak píše ten veliký papež sv. Řehoř. A sv. Augustin takto die[430]na okraji připsáno „Ad Bonifatium epistola 3“; podle Gregorovy edice by mělo být „33“: