milostivý Spasitel příkladem, že když sú ho jako krále jerusalemští měšťané přivítali, řkúc: „Požehnaný králi na věky, synu Daviduov,“ a stelíce před ním rúcho, an jede na oslíku, tehdy všel jest do chrámu a vymrskal mocně trhovce z chrámu, jenž sú přikrytěji a méně hřešili kupčením, než nynie hřeší svatokupecstvím. A tak tím činem dal jest králóm příklad, aby svatokupce a zlé kněží pudili, jenž více mnoho škodí království než kteří zevnitřní nepřátelé a než lapky. Aniž móž království dobře státi u pokoji, dokavad v něm svatokupecství stojí. Protož sv. Řehoř králové franské takto jest psal: „Poněvadž psáno jest: „Spravedlivost povyšuje lidu, ale biedné činí lidi hřiech, tehdy království stálé bude, když hřiech, kterýž poznán jest, brzy pomštěn bude. Protož, že příčina ku pádu lidu sú sami kněží zlí. Neb kto za hřiechy lida se postaví, když kněz, jenž by měl se modliti, těžších se hřiechóv dopúští? A v našich krajinách kněží nestydatě a nešlechetně obcují, k těm zlým činóm na pomstu máme horlivě povstati, aby hřiech nemnohých nebyl zatracení mnohým.“ A ihned po tom die, proč má to opatřiti králová a tresktati takto, že: „Ktož popraviti muož a zmešká, účasten se bez pochybenie hřiechu činí. Protož opatřte duši svú, opatřte děti své, jimž žádáte kralovati šťastně. Opatřte krajiny a prvé, nežť Stvořitel náš ruku svú k bití ztiehne, o tresktání toho, to jest kněžského hřiecha, velmi pilně myslte.“ Tak píše sv. Řehoř té králové. Pak králi franskému takto píše: „Jakož sme dávno psali, tělesné na kněžích hřiechy a svatokupecského kacieřství zlost všech biskupóv velmi těžko jest potupiti a tresktati, ty z svých krajin kažte vyklestiti. Aniž více tu peněz dopusťte zachovati nežli boží přikázanie.“ A ihned die: „Protož jako proti zevnitřním cizím nepřátelóm, též také proti vnitřním domácím duší nepřátelóm učte se pilni býti, aby tiem Boha našeho nepřátelóm věrně se protivili neb proti nim bojovali a zde šťastně pod jeho obranú kralovali a k věčným radostem, povedeni jeho milostí, aby došli.“ Tak píše ten veliký papež sv. Řehoř. A sv. Augustin takto die: