[151v]číslo strany rukopisuzákonu dobývajíce od papeže neb od pánuov penězi neb jinými dary. A že to činí z lakomství, jest dóvod tento: že jedné těch kostelóv dobývají, kteříž mají veliké požitky, ale chudých nechtí. A to mi se událo jednú řieci zákonníkóm: „Proč stojí o jeden kostel, davše faráři 30 kop a ztravu do života, aby jim kostela sstúpil, že má jim již v zákoně ostati?“ Odpověděli sú mi, řkúc, že: „Protože jest vedlé jich sboží a příleží jim.“ Řekl sem jim: „Poněvadž ta jest příčina plná, proč onoho bližšieho sobě nedobudete?“ Oni mlčechu. A já řečech: „Více snad proto, že nemá mnoho platu a požitkuov.“ Druhé jim vecech: „Nu, již ten kostel chcete míti, protože vašemu zboží[213]„zboží“ dopsáno nad řádkem příleží. A když ten budete míti, tehdy jiný opět tomu příleží, a tak ten budete chtíti míti. A tak dálež, dálež, až by vešken svět chtěli míti.“ Oni se zastyděchu. A co z toho sobení kosteluov přichodí dobrého, kto vie? Než očitě vidí[152r]číslo strany rukopisume, že mniší se kazí, neb druzí, byvše v zákoně, nesmilnili, když se ven vyvrú, bývají smilní[214]výraz „smilní“ připsán na okraji jinou rukou. Také u starších svých z peněz se najímají, lidu božieho neučí, neb obecně sami neumějí. A druhdy, když kostel i sboží zahyne, tehdy jej opustí, a tak lid boží bývá zmeškán. A že tak činiti jest proti Bohu, kto v tom pochybuje rozumný? A poněvadž tak činíce, mají zlú vuoli, jíž duchovní věc kupují za tělestnú a zase prodávají duchovní za časnú, protož svatokupecstvím jsú zmazáni.

Co také dávají peněz za odpustky, dobývajíce svým zákonóm, neb zvláště klášteróm dobývajíce inful, to jest korun, jako biskupských, aby opat, probošt neb převor byl korunovaný. A který toho prospěch v cierkvi svaté než jich pýcha a chlúba? A přibude jim více kupčení, že musí dávati biskupuom od svěcení neb od korunování. A co práce přibude biedné a lakomství, aby mohli drahú