druhého apoštola, jenž ukazuje, že každý člověk, a tak i kněz, i biskup, má poddán býti kniežatóm světským a báti se jich, když zlé učiní, neb ne darmo meče, to jest moci, nesú, ale aby mstili nad zlými. Kterak se chcem my kněží vyníti z toho dvojieho položení svatých apoštoluov, když co zlého zjevně učiníme? Ó, bychom ten boží zákon drželi a vzeli příklad na svém pokorném Spasiteli, jenž, jsa Bohem i králem i biskupem najvyšším všeho světa, nemaje do sebe nižádného hřiecha, řekl jest zástupuom židovským: „Kto z vás bude mě tresktati z hřiecha?“ Jako by řekl: „Jest li kto kolivěk z vás, daj mi vinu z hřiechu, a jáť chci trpěti.“ Protož die sv. Řehoř na to slovo „kto z vás bude mě tresktati z hřiecha, že ráčil jest dóvodem, že nenie hřiešným, dokázati ten, jenž přišel hříšníky spravedlivy učiniti.“ To sv. Řehoř. Ó, Kriste, toť v tu pokoru ne brzy pyšní kněží vstúpí, aby se tak poddali, jsúce vinni, obci tresktati, jako si ty se poddal, jsa nevinný.

A že mají králové zvláště svatokupecství puditi z cierkve svaté, ukázal jest milostivý Spasitel příkladem, že když sú ho jako krále jerusalemští měšťané přivítali, řkúc: „Požehnaný králi na věky, synu Daviduov,“ a stelíce před ním rúcho, an jede na oslíku, tehdy všel jest do chrámu a vymrskal mocně trhovce z chrámu, jenž sú přikrytěji a méně hřešili kupčením, než nynie hřeší svatokupecstvím. A tak tím činem dal jest králóm příklad, aby svatokupce a zlé kněží pudili, jenž více mnoho škodí království než kteří zevnitřní nepřátelé a než lapky. Aniž móž království dobře státi u pokoji, dokavad v něm svatokupecství stojí. Protož sv. Řehoř králové franské takto jest psal: „Poněvadž psáno jest: „Spravedlivost povyšuje lidu, ale biedné činí lidi hřiech, tehdy království stálé bude, když hřiech, kterýž poznán jest, brzy pomštěn bude. Protož, že příčina ku pádu lidu sú sami kněží zlí. Neb kto za hřiechy lida se postaví, když kněz, jenž by měl se modliti, těžších se hřiechóv dopúští? A v našich krajinách kněží nestydatě a nešlechetně obcují, k těm zlým činóm na pomstu