tebe naha nenechá. A věrně sú faráři velmi v tom hanební, že svým bratřím, jenž jich práci nesú, dadí núzi trpěti, majíce míti to spolu ku potřebě tělestné. Neb v pravé pravdě ten, jenž s lidem pracuje statečnějé z milosti, jsa dobře živ, prospívá, ten jest hodněji požitkóv, kteréž ten lid dává. A tak mnoho jest snad třídníkóv, jenž sú hodnější požitkóv kostelních než jich faráři. A to svědčí Spasitel, řka: „Neroďte sobiti sobě ani střiebra, ani zlata, ani peněz, neb jest hoden pracovník pokrmu svého.“ A tak věrný pracovitý kněz hoden jest i oděvu, i pokrmu. A farář, nepracuje li, není hoden, aby požíval, jedné ač by prvé pracoval a již nemohl neb jinú měl překážku hodnú vymlúvaní. Protož die sv. Pavel k tesalonicským měšťanóm: „Vy víte, kterak máte nás následovati, že nebyli sme k nepokoji mezi vámi ani sme chleba darmo jedli od koho.“ A po tom die: „Když sme byli s vámi, to sme vám rozkazovali, že nechce li kto pracovati, aniž také jez.“ Ó, hyběť kanovníkóm, farářóm, biskupóm i jiným kněžím i prelátóm, jenž jedie, žerú, lokají, tučně se pasú, a v duchovenství nic neprospívají. Svatý Pavle, byť ti nejedli, kteřížť neprospívají, jistě mnozí by zemřeli, jedné ač za práci počtú hojné pití, neskrovné jedení a jiné tělestné utěšení. Jakož sem slýchal, ani objedúce se, řiekají: „Ó, kterak mnoho trpíme pro cierkev svatú boží!“ Ale že v tom napřed řečeném svatokupecství mají výmluvu, řkúc, že jest slavný obyčej, aby dávali za zpověd, za pohřeb, za svátost, za křest a tak za jiné věci posvátné, napřed řečené. K tomu jest odpověd, že není obyčej slavný za ty věci dávati penieze, alebrž svatokupecký. Jako die Innocencius papež, že ani napřed, ani potom pro obyčej má co žádáno býti, neb svatokupecství jest. A opět die ustavenie, že obyčej za ty věci dávati svatokupecské kacieřství jest a prokleté. A opět die ustavení: „Za pohřeb